Nejobtížnější fází letu je přistávání, říká nejmladší pilotka ČSA Judita Svobodová

Pilotka Judita Svobodová
Pilotka Judita Svobodová

Poprvé Judita Svobodová pilotovala letadlo už jako středoškolačka. Dnes je jí 32 let a v Airbusu 330 létá třeba do New Yorku nebo do Soulu. Létání má Judita v rodině, její děda byl pilotem ČSA, a právě s ním letěla letadlem úplně poprvé. O třináct let později nastoupila na dopravní fakultu ČVUT. Na své práci má ráda variabilitu, nejnáročnější je prý zase nepravidelný režim.

Pilotkou se Judita Svobodová rozhodla stát až když se rozesílaly přihlášky na vysokou školu. Ze soupisu všech oborů, co se u nás dají studovat, si prý začala odškrtávat: „Tím jsem vlastně přišla na to, že na ČVUT mají takový krásný obor jako je profesionální pilot a to byl ten moment, kdy jsem nad tím začala přemýšlet.“

Čtěte takéVýjimečné ženy Česka: Jaký je jejich pracovní den pilotky? Poslechněte si reportáž Zdeňky Trachtové

První cesta dopravním letadlem byla do Kodaně: „To měl člověk z toho takový respekt, z toho, co se tu všechno děje. A hlavně z té komunikace. Neustále se něco děje na té frekvenci a člověk když na to není zvyklý, tak v tom může mít chvilku chaos, že nerozezná, kdy ho volají a kdy ne.“

K ČSA se Judita dostala klasicky skrze výběrové řízení: „Já jsem vlastně dokončila vysokou školu a nešla jsem ani létat. Nastoupila jsem do kanceláře na normální práci, a potom když bylo vypsané výběrové řízení, tak jsem se první příležitosti chopila, úspěšně jsem absolvovala a tak jsem se sem dostala.“

Když pilot projde výběrovým řízením u ČSA, nejdříve se dostane se na typovou kvalifikaci. Jde o šestitýdenní přeškolení z malých letadel na konkrétní typ velkých dopravních letadel. Pilot denně chodí na simulátory. „Je povinných 6 přistání s prázdným letadlem, kde nejsou cestující, aby člověk nebyl hned to první přistání úplně vyděšený. Pak může naskočit do linky a pod dozorem létat.“

Oproti simulátoru jsou prý běžné lety více v klidu, protože simulátor připravuje piloty spíše na nestandardní situace, řeší se závady a nouze. Simulátor je podle Judity tedy náročnější než běžný let: „Tam se trénuje všechno možné, od vysazení motoru po vysazení obou motorů, nouzové klesání…“

Během skutečného letu je prý nejdůležitější a nejobtížnější fáze přistávání, protože pilot musí sledovat velké množství vstupních informací. „Může se stát, že někdo zůstane na dráze, tak už nemůžete provést přistání… Musíte sledovat pohyb větru, zvířectva, může vám tam něco vběhnout, vletět,“ vysvětluje Judita, jaké komplikace mohou nastat.