Naděje a zklamání, které církvím přinesl rok 1968

19. srpen 2007
Výzvy přítomnosti

19. srpen 1968 byl předposledním dnem, kdy řada lidí u nás věřila v demokratický socialismus. 2. polovina 60. let a Pražské jaro přinesly závan svobody i československým křesťanům. Následná okupace a normalizace většinu těchto nadějí zase odvály. Naděje a zklamání, které církvím přinesl rok 1968, jsou tématem dnešních Výzev přítomnosti, které připravil Petr Vaďura.

Komunistický režim uvedl československé církve doopravdových zkoušek. Řada věřících zaplatila svou věrnost Kristu životem, mnoho jich bylo žalářováno a skoro všichni zakusili v nějaké podobě šikanu a persekuci. Některé církve byly zakázány, ty povolené byly spoutány církevním zákonem a tzv. dozorem nad věcmi církevními. Co do této státní politiky přinesla 60. léta? Prožívali i církve uvolnění poměrů a možnost žít svobodně? Projevilo se Pražské jaro 68. roku také v životě křesťanů? Znamenal osmašedesátý rok duchovní probuzení v našich národech? A jaké dopady měla sovětská okupace a následná normalizace? Zůstalo alespoň něco z toho, co těch několik svobodných měsíců církvím přineslo? To jsou otázky, které jsme položili církevnímu historikovi Václavu Vaško.

autor: Petr Vaďura
Spustit audio