Náboženská svoboda ve světě

1. duben 2007

Výzvy přítomnosti

Učitelky Rebekka Zakaria, Eti Pangesti a Ratna Bangun byly vrchním soudem v Bandungu v indonéské provincii Západní Jáva odsouzeny k tříletému vězení. Jejich provinění: "Pokus o násilné obrácení" muslimských žáků.|foto: www.csi-cr.cz

Hlavním námětem Výzev přítomnosti je náboženská svoboda ve světě. Květnou nedělí jsme vstoupili do velikonočního týdne. Ježíšovo utrpení na kříži jakoby předznamenalo utrpení tisíců jeho následovníků v dějinách. Není ale mučednictví pro víru minulostí? Jsou i dnes místa, kde jsou lidé vězněni, mučeni a zabíjeni pro své náboženské přesvědčení? Jsou křesťané pouze oběti, nebo i pachatelé náboženského násilí? A jak se k náboženskému pronásledování staví vlády vyspělých zemí západní civilizace?

Čas od času se u nás v církevních kruzích vzpomíná na doby pronásledování a nesvobody v době normalizace. Když však čteme svědectví o pronásledování křesťanů v Severní Koreji, zdají se být poměry v husákovském Československu velmi harmonické. V roce 1948 přijalo Valné shromáždění OSN Všeobecnou deklaraci lidských práv. V článku 18 se v ní píše:

"Každý má právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství; toto právo zahrnuje v sobě i volnost změnit své náboženství nebo víru, jakož i svobodu projevovat své náboženství nebo víru, sám nebo společně s jinými, ať veřejně nebo soukromě, vyučováním, prováděním náboženských úkonů, bohoslužbou a zachováváním obřadů."

Samotná Deklarace samozřejmě ještě nemohla zajistit v žádné zemi náboženskou svobodu, nicméně se stala ideovou základnou pro všechny ochránce lidských práv. Mezi ně se v roce 1977 řadí také "Křesťanská mezinárodní solidarita", jejíž vznik byl vyvolán pronásledováním křesťanů v tehdejším Sovětském svazu. Od roku 1992 působí tato organizace i v České republice a vedle Hlasu mučedníků je tak u nás druhou organizací zaměřenou na problematiku náboženské svobody. Hostem Výzev přítomnosti byl výkonný ředitel Křesťanské mezinárodní solidarity v České republice František Kopečný.