Na ukrajinsko-polské hranici jsme vařili v největším hrnci v Evropě, říká kuchař z dobročinné organizace
Lukáš Bauer je kuchař. Vaří v rámci dobročinné organizace Jídlo pro všechny, se kterou se snaží jezdit tam, kde je největší hlad. Na jaře 2022 strávil dva týdny na ukrajinsko-polské hranici, kde rozdával jídlo uprchlíkům z válkou soužené Ukrajiny. „Na hranicích jsem viděl dobro v lidech propletené s nenávistí a zlem,“ říká Lukáš Bauer. Jaké zážitky si odsud odvezl? A pro koho vaří teď? Poslechněte si celý rozhovor.
Co se stalo na ukrajinsko-polských hranicích, že jste se rozhodl vařit jídlo pro všechny?
To je dlouhý příběh. Můj kamarád v Londýně má dobročinnou organizaci Food For All. On rozdává dejme tomu dva tisíce porcí denně studentům, bezdomovcům na různých místech v Londýně.
Čtěte také
A když přišla válka, napsal: „Něco podnikneme.“ A potom: „Vyrážím.“ Nevěděli jsme vůbec nic, jen jsme se sešli na polsko-ukrajinských hranicích. Vezli jsme s sebou náklaďák plný jídla, hrnec na 1500 litrů, to už je takový malý bazén, největší hrnec v Evropě.
Chtěli jste být užiteční, jen jste nevěděli kam jet?
Přesně tak. Věděl, že to bude nejdůležitější místo na světě, ale ještě jsme nevěděli, kde to místo je. Během cesty se vyřešilo, kde budeme spát. Dojeli jsme do vymrzlého, opuštěného bytu a vařit jsme mohli v nádražní boudě. Vyklidili jsme ji, postavili mobilní kuchyň a začali vařit.
Co jste tam viděl, že vám to změnilo život?
Když mi volala dcera, jak je, tak jsem jí řekl, že je všechno špatně. Celý svět. Děly se tam nejbizarnější situace v mém životě. Odehrával se tam celý svět, byla to ukázka celé společnosti.
Kdybych měl jednou větou popsat, co jsem tam viděl, tak to bylo dobro v lidech propletené s nenávistí a zlem.
Vybavuji si nekonečný proud žen s dětmi. Stály na ukrajinské straně v mrazu, jen s igelitkou, třeba dva dny. Bezmocně se nás ptaly, jestli je nemůžeme někam odvézt, a my bezmocně odpovídali, že nevíme, že nemůžeme pomoct. Kdybych měl jednou větou popsat, co jsem tam viděl, tak to bylo dobro v lidech propletené s nenávistí a zlem. Proud pomoci, soucitu a lásky propichoval nenávist a zlo.
Chutná strávníkům vaše jídlo?
Čtěte také
První reakce jednoho bezdomovce byla: „Zabte kuchaře!“ A Ukrajinci nám zase vysvětlovali svůj jídelníček. Museli jsme sehnat pohanku, ale když se nám to podařilo a uvařili jsme jim sladkou kaši a červenou řepu, brečeli dojetím.
S čím jste konfrontován, když jídlo rozdáváte?
Lidé jsou vděční a hodně děkují. Asi není jednoduché zvednout ruku a říct – Já nemám. Spousta lidí v takové situaci asi je, akorát to nerozkřikují, protože je to pro ně ponižující. Myslím si, že když budou potřební cítit, že se o ně někdo stará, budou spokojenější a společnost zdravější.
Jaké má Lukáš Bauer další plány? A jak můžete pomoci vy? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Vývoj na Ukrajině je pro Rusko noční můrou, říká analytik Havlíček
Jak se změnila pozice Vladimira Putina? Hrozí mu státní převrat? Jak reaguje Kreml na úspěšnou ukrajinskou ofenzivu?
-
„Nejradši bych odjela bojovat.“ Američtí Ukrajinci prožívají frustraci z bezmoci i z politiků
Jak ukrajinská komunita v Americe válku ve staré vlasti prožívá a co si myslí o budoucnosti amerických bezpečnostních záruk, zjišťoval americký zpravodaj Jan Kaliba.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor


Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.