Moldavané chtějí rumunský pas, chtějí na Západ

28. červenec 2010
Zblízka

Moldavané žijí v nejchudším státě v Evropě. V republice, která byla kdysi částí Sovětského svazu, není práce. Proto ji mnoho Moldavanů odchází hledat do zahraničí, zpravidla načerno. Existuje také legální způsob: většina Moldavanů má rumunské kořeny, a tudíž nárok na rumunské občanství. S rumunským pasem by jim na cestě do Evropy nikdo nebránil. Jenže i tahle cesta za lepší budoucností má překážky.

U železných vrat vyvolává muž v černé uniformě čas od času čísla. Početným davem, který se tísní kolem něj, se prodírají lidé. Mají štěstí, dneska se dostali na řadu.

Ve čtvrti Albiošara v Kišiněvě má sídlo rumunský konzulát. Na střeše vlaje kromě rumunské vlajky také vlajka Evropské unie. V chudém Moldavsku mají zlaté hvězdy na modrém pozadí obzvlášť velkou přitažlivost.

„Chci odsud pryč. Chci nějakou práci, chci cestovat,“ říká Trifan Radu. Je mu 28 let. Před konzulátem stojí frontu, aby si zažádal o rumunské občanství. V Moldavsku prý nemá žádnou budoucnost, jakou by si přál a zasloužil. Nic ho tu nedrží.

S sebou chce vzít i svou devatenáctiletou přítelkyni Silvii. Právě dodělala střední školu. „Evropa pro mě znamená svobodu. Tam má člověk hodně možností, může mít dobrou práci a dobré místo k životu,“ říká Silvie.

Dnes pracuje v zahraničí podle různých odhadů kolem miliónu Moldavanů, drtivá většina z nich načerno. Aby se dostali do Evropy, platí pašerákům tři až pět tisíc eur. Klidně se zadluží, jenom aby se dostali na vysněný Západ.

Kdo se však chce dostat za lepším životem legálně, stojí tady, v davu před rumunským konzulátem. Ale ani tahle cesta není dvakrát jednoduchá.

„Přišel jsem ráno v pět hodin a už tady stálo tři sta lidí. Prý sem první přicházejí už o půlnoci, aby se vůbec dostali na řadu,“ popisuje Alexandru Anghel.

Je neurochirurg, je mu 49 let, je slušně oblečený, v podpaždí drží aktovku. O rumunské občanství zažádal už v roce 2005. Dnes přinesl další dokumenty, které musí odevzdat na konzulátu. I on čeká, až zavolají jeho číslo. „Nikdo tady neví, jestli na něj přijde řada. Nikdo tady nic neví. Je to strašlivá byrokracie,“ dodává.

Na rozdíl od rumunských úřadů je prezident Rumunska Traian Basescu mnohem vstřícnější. O Moldavanech mluví jako o svých bratrech a sestrách. Moldavsko totiž kdysi patřilo k Rumunsku. Proto je tady Basescu tak oblíbený. A drtivá většina Moldavanů, kteří už rumunské občanství získali, mu ve volbách dávají svůj hlas.

Získat rumunské občanství trvá v průměru pět let, je to složitý proces. I přesto o něj v současnosti žádá zhruba sedm set až osm set tisíc Moldavanů. Ve čtyřmiliónovém Moldavsku je to velké číslo.

„Evropa se nás přece nemusí bát. My Evropu nezaplavíme. Jak bychom asi mohli? Vždyť nás jsou sotva čtyři milióny a čtvrtina už je tak jako tak v zahraničí,“ říká Alexandru Anghel a dodává: „Já chci jenom důstojnější život, nechci tady žít takhle uvězněný. Chci mít možnost cestovat.“

Od roku 2007, kdy Rumunsko vstoupilo do Unie, je v Moldavsku o rumunský pas pochopitelně větší zájem. Čekání a tlačenice v davu tady ve čtvrti Albiošara v Kišiněvě končí každý den ve čtyři hodiny odpoledne. Konzulát zavírá a lidé se rozcházejí domů.

Aby tady mohl stát před konzulátem, vzal si pan Anghel několik dní dovolené. Dnes na něj opět nevyšla řada. A jestli přijde zítra? „Ano. A mnohem dřív. Nic jiného mi nezbývá.“

<iframe width="680" height="350" frameborder="0" scrolling="no" marginheight="0" marginwidth="0" src="https://maps.google.cz/?ie=UTF8&amp;t=p&amp;brcurrent=5,0,0&amp;ll=47.279229,28.740234&amp;spn=5.217696,14.941406&amp;z=6&amp;output=embed">mapa</iframe><br /><small><a href="http://maps.google.cz/?ie=UTF8&amp;t=p&amp;brcurrent=5,0,0&amp;ll=47.279229,28.740234&amp;spn=5.217696,14.941406&amp;z=6&amp;source=embed" style="color:#0000FF;text-align:left">Zvětšit mapu: Moldávie</a></small>
autor: Pavel Polák
Spustit audio