Ministerstvo zemědělství obhajuje zastaralé systémy. Chce levné potraviny, ne únosnou produkci, myslí si zemědělec

Skupina poslanců chce tento způsob chovu u nás zakázat od roku 2027. V té době skončí životnost větších a komfortních klecí, které si zemědělci povinně pořídili. Sněmovna je ohledně klecových chovů rozpolcená, jednotný názor na zákaz nemají poslanci vládní koalice ani opozičních stran.

Premiér Andrej Babiš zákaz opatrně podpořil: „Principiálně jsem slíbil, že návrh zákazu podpořím. Je ale potřeba mít jistotu, že zemědělci dostanou peníze za zmařenou investici.“ Proti je ministr zemědělství za ČSSD Miroslav Toman.

Problém nejsou klece, ale lidé

Místopředseda asociace soukromých zemědělců Jan Štefl nevnímá současný stav jako problém samotných klecí, ale přístupu jejich provozovatelů: „Chovy dnes používají obohacené klece, které umožňují lepší pohyb slepic. Mají vymezené sektory na odpočinek, snášení nebo krmení. Záleží ale na tom, jak s prostorem nakládají lidé, kteří ho obsluhují.“

Fakt, že fungují obohacené klecové systémy, považuje za selhání koncepční práce ministerstva zemědělství. „Stále obhajuje staré systémy zemědělské výroby s argumentem, že zemědělství je tu proto, aby vyrábělo dostatek levných potravin. Ale v jiných zemích hledají spíše varianty, jak dělat zemědělskou produkci únosnou pro společnost.“

Zastaralé je nejjednodušší

Jako příklad uvádí rok 2012, kdy Evropa plošně zakázala chov zvířat v klecových systémech. „Kromě té obohacené ale nabízejí i další varianty, třeba voliérové chovy. Zatímco jiné státy se na zákaz klecových chovů předem připravily, dělaly systémy i dotační politiku, aby podstatná část chovatelů pracovala v jiných systémech, Česká republika si vybrala nejjednodušší způsob: podpořila obohacené klece, což už v té době byl zastaralý systém.“

Kupovat příběh

Ministerstvo zemědělství mělo podle Štefla dávno modelovat systémy a dotačně i mediálně podporovat jiné systémy. „Zákaz chovu je moc rychlý, ušitý horkou jehlou a chybí programy a modely, jak pracovat s veřejností, aby přechod byl plynulý.“

Za správnou cestu považuje i přístup samotných zákazníků, kteří vejce kupují: „Měli bychom jim nabídnout a propagovat příběh chovu slepic nebo vajec, za který budou ochotni zaplatit. Společnost by měla různé přístupy vnímat a rozlišovat,“ uzavírá.