Mámou potmě III

Na cestách pomáhá nevidomé Aleně vodítko na děti i mluvící hodinky

14. leden 2022

Seriál Radiožurnálu

Celý seriál:

Nevidomá Alena o sobě říká, že má ráda výzvy. Patří mezi ně určitě i cestování z Prahy na rodné Valašsko. Jde o 380 kilometrů a skoro pět hodin cesty. Jak se dá s dvouletou holčičkou a zavazadly zvládnout dlouhá cesta metrem, vlakem a autobusem?

„V tuhle chvíli mám pocit, že jsem nákladní osel,“ usmívá se Alena, která cestuje s těžkým kufrem, kytarou na zádech a s Šarlotkou v nosítku na hrudníku. Když nevyužívá nosítko, sáhne kvůli bezpečnosti pro vodítko na dítě. To se připíná k postroji na zádech: „Máme takový speciální postroj ve tvaru křídel, aby to nevypadalo tak uměle. Ten má uprostřed kroužek, na který já si ji zacvaknu. Buďto jdeme takto na vodítku, nebo za ručičku. Vždycky jdu po straně refýže já.“

Cestování snáší dvouletá Šarlotka celkem dobře, část cesty většinou prospí: „Máme kreslící tabuli a dostatek jídla.“

Čtěte také

Pomáhám, protože si pamatuji, jak mi bylo v podobné situaci, říká nevidomá držitelka Ceny Olgy Havlové

Pro orientaci při cestování využívá krabičku VPN. Je to dálkový ovladač, kterým se zapínají zvuková znamení: „Řekne mi, co je to za číslo dopravního prostředku. Řekne mi směr. Můžu si touto krabičkou otevřít dveře v metru, označit vstup nebo výtah do metra.“

Na Valašsko cestuje Alena několikrát do roka. Jde o skoro 400 kilometrů dalekou cestu, která zabere necelých 5 hodin. Vlaky si hledá v běžné aplikaci pro cestování, která ale mluví. Stejně si hlídá i čas: „Buďto mám mluvící, nebo hmatové hodinky.“

Východy na nádraží podle průvanu

Krabička VPN pomáhá Aleně při orientaci v metru|foto:Veronika Hlaváčová, Český rozhlas

Kdyby Alenu na nádraží nikdo nedoprovázel a nepřečetl jí informace o odjezdech a nástupištích, musela by na rušném místě čekat na hlášení: „Hlášení tady zní po celou dobu, je tu spousta vlaků. Jediné, co je nepříjemné, je to, že číslo nástupiště se dozvím až ve chvíli, kdy je skoro pozdě. Pak musím běžet.“ Nasměrovat na konkrétní nástupiště se nechá většinou od lidí. Jednotlivé východy na pražském Hlavním nádraží se ale podle Aleny dají odpočítat podle průvanu.

S hledáním vagónu a s následným vystupováním a nastupováním si nechává Alena poradit: „Já si ráda řeknu o asistenci, je to pro mě bezpečnější a klidnější. Přecházení kolejí, to je moje největší obava.“

autoři: Veronika Hlaváčová , vma

Spustit audio

Všechny díly pořadu na mujRozhlas

Související

Mámou potmě. Jak se připravuje na mateřství nevidomá máma samoživitelka?

Nevidomá Alena z Prahy loni v únoru zjistila, že čeká dítě. Životní výzvu přijala i přesto, že svou dceru nikdy neuvidí, a navíc se o ni bude starat bez partnera.

Přehrát
Mámou potmě II. Jak prožila nevidomá Alena svůj první rok s malou Šarlotkou?

Před rokem jsme vám v seriálu Mámou potmě představili nevidomou nastávající maminku Alenu. Co jí přinesl rok 2020? Poslechněte si nový časosběrný seriál Radiožurnálu.
Narozena do korony. Jak pandemie ovlivnila život mladé ostravské rodiny?

Vivien Navrátilová je jedním z dětí, které se v Česku narodily do koronavirové pandemie. Její příběh několik týdnů sledovala reportérka Andrea Čánová.

Přehrát