Mámou potmě III
Sama s holčičkou na hřišti? Zvládáme skluzavku, houpačku i bábovičky, usmívá se Alena
Návštěva hřiště je téma, na které se nevidomé Aleny ptají lidé často, a špitání slyší i přímo u houpaček nebo skluzavek. Alena si vybírá hřiště, která zná a kde je plot. Vše si dopředu sama vyzkoušela a na skluzavce jezdí dokonce s Šarlotkou společně.
Alena skládá slepeckou hůl a říká Šarlotce, aby slezla z odrážedla a opřela ho o lavičku na hřišti: „Pojď z motorky a jdeme na písek, ne? Zaparkuj si.“
Na oplocené hřiště naproti bytu chodí s holčičkou sama. Zvládají skluzavku, houpačku i dřevěný hrad. „Jsou tady prvky jen pro malé děti, takže se nemůže nic stát. Vše jsem si sama vyzkoušela. Jen pohlídám dveře, protože si je Loty umí otevřít,“ popisuje Alena.
Hřiště není malé, ale Alena se v něm dobře orientuje: „Hodně tady využívám echolokaci – zvuk, který se odráží. Chodím tady i bez hole.“
Šarlotka s maminkou spolu lezou na dřevěný hrad, který vede ke skluzavce: „Používej ruce. Teď jsme na takové šikmé stěně. Právě ve výšce překračujeme prkýnka. Pojedeme spolu na skluzavce. Ne, že by to holčička potřebovala, ale protože ji to baví,“ poznamenává Alena.
Houpání i pískoviště po hmatu
Šarlota pak vede maminku na houpačku. „Lehce dlaní sleduji pohyb houpačky. Také prolézačky, které jsou ve výšce, by měla Šarlota poznat, aby se sama naučila opatrnosti.“
Na pískovišti se obě zastavují jen na chvíli. Nevidomá Alena používá hmat: „Tady jsem našla kyblík, pojď mi ho pomoct naplnit. Bábovičko, poveď se mi, jestli se mi nepovedeš, tak do Brna nepojedeš. A je rozbitá.“
Je mi jasné, že jsme nestandardní dvojice.
Alena
Výzva je houpací liška, na kterou leze Loty sama. „Na ní už se houpe dlouho, pro mě velká výhoda. Když sklouzne, tak spadne bezpečně do písku a není to vysoko,“ vysvětluje Alena.
Když je na hřišti víc lidí, Alena někdy zaregistruje otázky rodičů nebo dětí. „Občas slyšíme poznámky typu: Jak to dělají? Co tady s ní dělá sama? Každý člověk to vnímá jinak a je mi jasné, že jsme nestandardní dvojice. Není úplně pravidlem, že chodí nevidomá maminka s holčičkou na hřiště.“
Ostatní děti prý některé Šarlotčiny reakce překvapují, diví se, jak si holčička maminku přivolává i tomu, jak zvládají věci v prostoru. „Malé děti jsou bezprostření a berou Šarlotku úplně normálně, starší děti nejsou tak vstřícné,“ dodává Alena.
Související
-
Mámou potmě. Jak se připravuje na mateřství nevidomá máma samoživitelka?
Nevidomá Alena z Prahy loni v únoru zjistila, že čeká dítě. Životní výzvu přijala i přesto, že svou dceru nikdy neuvidí, a navíc se o ni bude starat bez partnera.
-
Mámou potmě II. Jak prožila nevidomá Alena svůj první rok s malou Šarlotkou?
Před rokem jsme vám v seriálu Mámou potmě představili nevidomou nastávající maminku Alenu. Co jí přinesl rok 2020? Poslechněte si nový časosběrný seriál Radiožurnálu.
-
Narozena do korony. Jak pandemie ovlivnila život mladé ostravské rodiny?
Vivien Navrátilová je jedním z dětí, které se v Česku narodily do koronavirové pandemie. Její příběh několik týdnů sledovala reportérka Andrea Čánová.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
