Luboš Palata: Itálie jako spojenec Česka je zkouškou naší evropské dospělosti
Třídenní oficiální státní návštěva prezidenta Petra Pavla ukázala to, co mnozí už nějaký čas tušili. Vztahy mezi Českou republikou a Itálií zažívají svůj zlatý věk a Řím s Prahou mají k sobě nejblíž od počátku 90. let.
Může za to částečně i shoda okolností v podobě osobního přátelství mezi italskou premiérkou Giorgiou Meloniovou a premiérem Petrem Fialou. I fakt, že Fialova ODS a Meloniové Bratři Itálie spolu už roky úzce spolupracují v rámci Evropského parlamentu. Důležitým momentem byla i ruská agrese proti Ukrajině, kde se dříve ve vztahu k putinovskému Rusku značně kolébavá Itálie pod vedením Meloniové zcela jasně postavila na stranu Kyjeva. A po bok Česka a Polska.
Čtěte také
Na české straně se pak během předsednictví Prahy v Evropské unii ve druhé polovině loňského roku odehrála zásadní změna v postoji Česka k migrační reformě. To je zase věc zásadní pro Itálii jako jednu z klíčových hraničních zemí Unie a cílovou destinaci mnoha uprchlíků i ekonomických migrantů z Afriky a třetího světa vůbec.
Česko, které patřilo během první syrské uprchlické krize ke skupině středoevropských hysteriků a odpíračů jakékoli pomoci zemím ve Středomoří, právě včetně Itálie, po ukrajinské krizi slovy prezidenta Petra Pavla pochopilo, jak je někdy pomoc Unie s migranty nutná. Nebýt totiž této pomoci, není v Česku zvládnutelných 400 tisíc Ukrajinců, ale mohly to být klidně i dva miliony. Tito ukrajinští běžence jsou dnes díky této solidaritě například v Německu, Rakousku, nebo dokonce i v Itálii.
Naše evropská výzva
Návštěva prezidenta Petra Pavla byla pro Italy potvrzením, že Česko nejen svým předsednictvím, ale také v podobě svojí hlavy státu evropsky dospělo. Pavel se roky pohyboval na špici Severoatlantické aliance, kde se naučil zákonitosti mezinárodní spolupráce a získal obrovské zkušenosti s hledáním dohod napříč velkou skupinou států. A v Itálii to předvedl.
Čtěte také
S Italy k sobě máme dnes blíž, než mnohdy tušíme. Česko a Itálie jsou dnes země ekonomicky podobně výkonné. Mají sice obě své problémy, ale také věci, ve kterých jsou evropská, nebo dokonce světová špička.
Praha i Řím jsou někde kolem průměru ekonomické výkonnosti Unie a obě země řeší, jak neupadnout do stagnace a vyřešit vývrtku transformace svého průmyslu. Zároveň jsou Česko a Itálie v nové situaci. Itálie je nově jednou ze tří hlavních velmocí EU a Česko je nově respektovaný evropský hráč standardní velikosti a významu.
Na rozdíl od Německa se zdá, že se o Itálii zajímáme nejen my Češi, ale že i my zajímáme Italy. A máme si vzájemně čím pomoci a co si dát. Itálie jako spojenec Česka je naší evropskou výzvou. Výzvou nových časů Česka jako už konečně skutečné členské země Evropské unie.
Autor je komentátor Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
