Lidé se mámy ptali, jestli se můžou podívat do kočárku, vypráví Louise Brownová, první dítě narozené díky IVF

Jste prvním dítětem narozeným díky umělému oplodnění. Jak dlouho na vás rodiče čekali?

Přirozenou cestou se neúspěšně snažili devět let. Gynekolog z Bristolu, kde rodiče žili, mamince řekl, že její šance na otěhotnění je 1:1000000. Zároveň ale rodičům poradil, aby se obrátili na Roberta Edwardse a Patricka Steptoa, kteří tehdy hledali páry do pokusu o umělé oplodnění.

Louise Brownová přišla na svět v červenci 1978 jako první dítě narozené díky umělému oplodnění in vitro neboli IVF|foto:Andrea Skalická, Český rozhlas

Zašli za nimi a domluvili se. Myslím, že Patricka a Boba zaujalo i to, že moje maminka byla úplně obyčejná žena. To bylo něco, co chtěli – pomáhat obyčejným lidem. Kdyby byli naživu, myslím, že by jim přišlo úžasné, kolika lidem za ty roky pomohli.

O vaše narození se každý zajímal, bylo kolem něj veliké haló. Jak rodiče zájem médií tenkrát vnímali?

Bylo to pro ně hodně složité. A upřímně, maminka to doslova nesnášela. Ale brala to tak, že je to cena, kterou za mé narození musí zaplatit. Už když mi byly asi tři měsíce, cestovala jsem s nimi po světě, byli jsme v Japonsku nebo ve Spojených státech.

Jednoduché to neměli rodiče ani poté, co už se situace trochu uklidnila. Jednou šla máma v Bristolu s kočárkem do pekárny a lidé se jí ptali: „To je to dítě ze zkumavky? Můžeme se podívat?“ Máma mě ukázala a oni byli překvapení z toho, že vypadám úplně normálně. Zřejmě čekali, že budu mít dvě hlavy.

Vaše sestra se narodila také díky umělému oplodnění. O kolik let je mladší? O tři?

Je o čtyři roky mladší než já. Nathalie se narodila jako 40. dítě ze zkumavky. Po mém narození zůstali rodiče s Patrickem Steptoem a Bobem Edwardsem v kontaktu. Patrick se maminky jednou zeptal: „Tak co, kdy přijdete znovu?“

Máma se zdráhala, chtěla dát šanci dalším párům. Ale nakonec šla na další cyklus. A opět se z prvního pokusu, z prvního vajíčka, v červnu 1982 narodila na klinice Bourn Hall, kterou po mém narození založili, moje mladší sestra. Takže ona je vlastně dítě kliniky Bourn Hall, zatímco já jsem jenom pokus.

Dnes máte dvě vlastní děti. Neměla jste obavy, jestli to půjde přirozenou cestou?

Nebála jsem se, že bych byla neplodná, ale v hlavě jsem to měla. Zřejmě i proto, že když jsem začala dospívat, novináři se mě na to neustále ptali. V duchu jsem si říkala, že kdybych musela jít na IVF, určitě bych šla. Ale naštěstí jsem otěhotněla bez problémů.

Moje sestra přišla do jiného stavu ještě dříve než já, už v 16 letech, a dnes má 5 dětí. I když rodiče nebyli nadšení, že čeká dítě tak mladá, Bob Edwards byl naopak velice potěšený. Byl to důkaz, že ženy narozené díky IVF mohou počít dítě přirozeně. Sestra byla totiž první ženou, která se narodila díky umělému oplodnění a přivedla na svět dítě počaté přirozenou cestou.

Dnes cestujete po světě a dělíte se s lidmi o svůj příběh. Jak způsob, jakým jste přišla na svět, ovlivnil váš život?

Začínala jsem jako sestra v jeslích, pak jsem pracovala jako pošťačka. Až později jsem začala cestovat a mluvit o tom, jak jsem přišla na svět. Zjistila jsem, že tak pomáhám dalším párům, kterým se nedaří počít dítě. Navíc si tak stále připomínám nejen své rodiče, ale i Patrika a Boba. Ti všichni se totiž o mé narození zasloužili. Cítím se opravdu poctěna, že to mohu dělat.