Líbí se vám? „Zářivý dům” Le Corbusiera byl experimentem sociálního bydlení pro tisíc lidí. Dodnes plní svůj účel

Když se slavný švýcarský architekt Le Corbusier po válce rozhodl použít železobeton k výstavbě obytných domů, měl to být tak trochu experiment. Doba ale nemohla na nic čekat a i na západě Francie potřebovali rychle nové bydlení. Jen za osmnáct měsíců se podařilo postavit jeden takový kolektivní dům. Ač mnozí o kráse této budovy dodnes spekulují, místní jí začali říkat „zářivý dům”.

Neobvyklá betonová budova se tyčí do výšky a je vidět už zdálky od řeky Loiry. U radnice městečka Rezé nás vítá průvodkyně Saverine: „Budovu vidíte prakticky odkudkoli. Obyvatelé Rezé jsou na ni zvyklí. Má 52 metrů a to je asi tak jako první patro Eiffelovy věže, nebo výška Vítězného oblouku v Paříži.“

Krása na druhý pohled

Autorem je slavný architekt Le Corbusier. Mělo se jednat o moderní obytný dům pro více než tisíc obyvatel města Rezé, kteří během války přišli o své domovy. „Nevím, jak na vás stavba působí, když ji vidíte poprvé. Většinou se setkáváme s názorem, že je hodně ošklivá. Že je moc strohá a že surový beton je nevzhledný,“ uvažuje Saverine.

Sloupy a piloty dávají stavbě určitou vzdušnost. Jakmile si lidé povšimnou detailů, obvykle na krásu budovy změní názor

Jakmile se k ní ale lidé přiblíží a vidí všechny moderní detaily, většinou na ni lidé názor změní. Sloupy, piloty dávají stavbě určitou vzdušnost a za slunného dne krásně vyniknou barvy,“ upozorňuje nás.

To ale dnes moc neplatí. Od oceánu vane vítr a déšť, typické počasí pro západ Francie. Saverine připomíná, že budova byla přitom avantgardním experimentem. Le Corbusier mluvil o vertikální vesnici.

Život na vertikále

A takovým pomyslným náměstím této vesnice měla být vstupní hala. Společenský život se odehrával tady u tohoto betonového pultu. Prodávaly se tady časopisy, noviny. Pak tady byl malý poštovní úřad i krámek s jídlem,“ vypravuje nám průvodkyně.

Čtěte také

Nasedáme do výtahu, jak Le Corbusier říkal do „vertikálního metra”, aby nám Saverine ukázala jeden z původních bytů, který se tady podařilo zachovat. Nejprve se ale podíváme na takzvanou „ulici”.

Ulice je dlouhá chodba uprostřed budovy, z níž se vstupuje do jednotlivých bytů. Ulice-chodby jsou záměrně ne zcela přívětivé, to aby se v nich nikdo moc nezdržoval. To už nás Saverine otevírá byt číslo 601.

Rodinný luxus

Je to čtyřpokojový byt, 72 metrů čtverečních, který sloužil až pro pětičlennou rodinu. Byla tady elektřina, teplá voda, plyn a dokonce toaleta přímo v bytě a ne na patře. A to byl na tehdejší poměry luxus,“ připomíná.

Rodinný život byl, jak nám na závěr vysvětluje průvodkyně Saverine, nedotknutelný. I proto je v budově speciální zvuková izolace. A skutečně, žádný hluk z okolních bytů není slyšet. A přitom v Zářivém domě teď bydlí asi tak 800 obyvatel. Dům je historickou památkou, opravy a rekonstrukce jsou tak pod přísným dohledem.

Elektřina, teplá voda, plyn a dokonce toaleta přímo v bytě a ne na patře: v padesátých letech skutečný luxus

autor: Marie Sýkorová | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související