Lety u Písku. Opomíjená historie romského holokaustu.
Někteří lidé stále nevěří v existenci romského holokaustu. O odkupu pamětních míst dlouhé roky nikdo nejednal.
Od konce druhé světové války uplynulo téměř osmdesát let. Je to také doba, kterou trvala stavba důstojného památníku na místě bývalého romského koncentračního tábora v Letech u Písku. V dnešní epizodě série k výročí jeho otevření se dozvíme o poválečném osudu areálu a o tom, co dlouhé roky brzdilo jeho odkup.
„Dovedete si představit, že by vznikl vepřín na Terezíně?“ Uvažuje o poválečném směřování památek holocaustu historička Anna Míšková. Přístup k jednotlivým objektům se totiž po válce výrazně lišil.
„Ve čtyřicátém sedmém vznikl Památník Terezín. Židé byli vyzpovídáváni o tom, co tam zažili, co se tam dělo. Jakto, že to tak nebylo i u Romů?“
„Přístup české společnosti k Romům a k Židům je prostě odlišný. Romové po válce, i za komunismu, čelili snaze o nucenou asimilaci. Společnost mnohdy nebyla ochotná uznat, že šlo o rasismus. Dodneška je problematické některým lidem vysvětlit, že opravdu nešlo o to, že nebyli schopni nebo ochotni pracovat, nebo že to neuměli, ale že prostě šlo o rasové důvody. Romskému holocaustu se přezdívá často zapomenutý nebo vytlačený, vytěsněný.“
A to právě i kvůli tomu, že na místě letského tábora vznikl za komunistického režimu velkokapacitní vepřín, vzpomíná ředitelka současné správy památníku Jana Horváthová.
„Postupně tam bylo vystaveno 13 hal, přičemž jedna byla pro tisíc vepřů. Takže v jednu chvíli tam bylo 13 tisíc vepřů, který tam byli ovšem jen do tří měsíců než šli na porážku.“
Po Sametové revoluci to vypadalo, že by se přeživší i potomci mohli konečně dočkat důstojného pietního místa. Areál dokonce navštívil tehdejší prezident, který nechal postavit sochu na asi 150 metrů vzdáleném hromadném pohřebišti.
„Prezident Havel se skutečně postaral o výstavbu památníku Zdeňka Hůly. Jenže to nemohlo přeživším ani potomkům přeživších stačit. U pietních aktů, které na místě od roku 1995 každý květen probíhaly samozřejmě vadil zápach z vepřína a nedůstojné kulisy obecně.
Areál se ale nedostal pod správu Ministerstva kultury, ale pod křídla nové firmy. Začaly tak dlouholeté diskuze o tom, za kolik a zda vůbec areál odkoupit.
„Politici o možnostech jednali, ale média argumentovala, že je vepřín příliš drahý, i když přímo o ceně nikdo s majiteli vepřína údajně nejednal. K úspěchu došlo, když byl minstrem kultury Daniel Herman a ministrem pro lidská práva Jiří Dientsbier. Tehdy se opravdu podařilo prosadit, že stát vyjednal s majiteli firmy Agpi odkup vepřína.“
Podobně zdlouhavý odkup doprovázel také druhý romský koncentrační tábor v Hodoníně u Kunštátu.
„Po válce tam byly třeba pionýrské tábory, rekreační zařízení. A po listopadovém převratu to bylo soukromé rekreační zařízení s příznačným názvem Žalov. Byl tam bazén, kam se mohli chodit koupat i místní. Majitelka samozřejmě nechtěla vůbec slyšet o tom, že by se tam nějakým způsobem připomínala historie, což chápu. Protože kdo by se chtěl rekreovat na místě koncentračního tábora.“
Takzvaný Hodonínek se podařilo státem odkoupit v roce 2009. Letský areál pak následoval o 9 let později. Státní vlastnictví umožnilo pak provést na místě archeologický průzkum. Ujali se ho archeologové z Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni pod vedením Pavla Vařeky.
„Odhalil i jako velmi unikátní nálezy, jednak zbytků staveb, ale třeba i odpadní jímky, věci z výbavy vězňů, které si přinesli ještě ze svobodného života - různé domácí nádoby, zbytky šperků a dekorací, které si tajně u sebe uschovali. Protože při příchodu do tábora museli veškerý majetek odevzdat. Takže ty nálezy byly velmi unikátní a svědčili i o utrpení vězňů. Dokládají, že to skutečně nebyl žádný pracovní tábor, ale tábor koncentrační.“
Nejnovější zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
