Lety u Písku. Opomíjená historie romského holokaustu
Anna Míšková: Českoslovenští dozorci kradli v letském koncentračním táboře pro Romy vězňům jídlo. Ze třiceti šesti narozených dětí přežili jen dvě
Od konce druhé světové války uplynulo téměř osmdesát let. Je to také doba, kterou trvala stavba důstojného památníku na místě bývalého romského koncentračního tábora v Letech u Písku. První díl z šestidílné série k výročí otevření areálu nás dnes zavede tam, kde to všechno začalo. S historičkou Annou Míškovou, která je spolutvůrkyní letské expozice, jsme si povídaly o vzniku tábora, životě i smrti v něm a o předválečném postavení Romů v české společnosti.
„Už předtím, než vůbec vznikl Protektorát Čechy a Morava, existovaly návrhy na zřízení pracovních táborů. Mnohdy byla snaha Romy vyštvat z území obcí, na kterých přebývali. V tisku se například často nazývali jako černí židé, svízel, cikánský zlořád nebo metla venkova a tak podobně. Nebylo to něco, co přišlo z ničeho nic. Nebylo to něco, co by sem přinesli Němci, nebo okupační správa. Bylo to něco, co tady už poměrně dlouhodobě bujelo. A podnebí druhé světové války tomu dalo průchod."
Na pozadí nepříznivého postavení romské menšiny pak začaly na půdě Protektorátu vstupovat v platnost opatření kopírující německý vzor. Romové měli být postupně koncentrováni do speciálních táborů. Moravští Romové do Hodonína u Kunštátu a čeští Romové do Let u Písku.
„Nějakých tisíc tři sta až tisíc čtyři sta osob bylo odvezeno do takzvaných cikánských táborů a zbytek byl zatím ponechán na svobodě. Jejich osud byl ale bohužel nakonec úplně stejný, protože později začaly být vypravovány transporty do koncentračního a vyhlazovacího tábora Auschwitz II – Birkenau.“
Letský tábor vznikl na místě bývalého dělnického, a později pracovního kárného a sběrného tábora. Jeho zázemí tak nebylo na počet transportovaných vůbec připraveno.
„Už během prvních dnů a týdnů byla kapacita překročena takřka trojnásobně, takže ty ubytovací podmínky, ve kterých lidé museli žít, byly naprosto nevyhovující, až nelidské. Museli se tísnit na postelích ve více počtech. Baráky se nedaly v zimě pořádně vytopit, naopak v létě tam zase bylo nesnesitelné vedro. A nebyl tam ani prostor na dodržování hygieny.“
Věznění navíc nedostávali ani to málo, na co měli nárok.
„Byly nějaké předpisy, které jasně říkaly, kolik má mít kdo jakých potravin na den, ale tohle absolutně nebylo dodržováno. Vědělo se, že dozorci jídlo, které opravdu fyzicky přišlo do tábora, rozkradli, a tak se k vězňům nedostalo. Dozorci ho posílali domů svým rodinám. Po tom, co byl tábor zrušen, se zjistilo, že ve skladech byla třeba kila žluklého másla, která nebyla nikdy rozdána. Posílaly se tam i látky na to, aby se alespoň dětem ušilo nějaké oblečení, ale k těm dětem se to zase vůbec nikdy nedostalo.“
Ve všech ročních obdobích proto musely nosit jen to, v čem v srpnu přijely.
„Většina dětí, které se tam narodily, nepřežila. Protože ty podmínky tam nebyly vůbec určené k tomu, aby tam byla novorozeňata. Kromě toho, že tam panovaly těžké nemoci, tak i ten nedostatek výživy způsoboval, že matky nebyly schopné kojit. Drsné zacházení s matkami a dětmi způsobilo to, že přežily ze 36 narozených dětí pouze dvě.“
A situaci často nepomáhali ani někteří českoslovenští četníci. Ti plnili v táboře roli dozorců. Jejich zacházení lze ilustrovat například na příběhu přeživší Boženy Flégrové. Ta byla na základě křivého obvinění zavřena do jedné z maringotek.
„Do té maringotky byla zavřená také se svojí tříměsíční dcerou, nově narozenou, a nedostávala jídlo, nedostávala nic. A to samozřejmě děťátko nemohlo přežít. Takže tam byla nějakou dobu ještě s tím mrtvým miminkem.“
Dohromady přišlo v Letech u Písku o život 326 lidí, převážně dětí. Další lidé zemřeli také po transportech do polské Osvětimi. Tábor byl kvůli vypuknutí obrovské epidemie tyfu v srpnu roku 1943, po roce jeho existence, téměř srovnán se zemí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
