Křižovatka kultur, náboženství i střetávání mocností. Blízký východ lepší nebude, míní arabistka
Jestli chce někdo vidět některé země Blízkého východu, tak by si měl pospíšit. Říká to překladatelka a arabistka Lenka Hrabalová, podle které region zažil období míru a klidu, nyní se ale situace zhoršuje. „Když se v Iráku snažíte něco zlepšit jako mladý člověk, co má nějaké naděje, znamená to buď migraci, nebo reálné ohrožení života,“ vysvětluje. Jak si tenhle kout země zamilovat i přes problémy, které pro svět často představuje?
Líbí se mi, že se na cestách bavíte s každým, takhle si představuji, že by se arabista chovat měl. Je někdo, kdo se nechce bavit s vámi? Existují předsudky vůči nám?
Předsudků je určitě strašně moc, ale v zásadě jsem nezažila, že by se se mnou někdo nechtěl bavit. Jde o to, že u nás „co arab, to terorista, co muslim, to násilník“. Tam jsou dva typy předsudků: první je, že Evropanky jsou studené, odtažité, nechceme děti, rodiny, rodiče dáváme do domovů důchodců, jsme nebožačky, co ještě musí pracovat. Tam ženy nepracují, chlapi jim nosí peníze, zlato, takže se na nás koukají tak, že jsme chudinky a do práce musíme. Další stereotyp je, že jsme lehké.
Čtěte také
Za to může pornografie?
Nejenom, americké filmy co dost často končí jako pornografie, co si budeme povídat. Spousty destinací Blízkého východu, Egypt, Tunisko, Maroko, jsou cílem pro sexuální turistiku, ale ne tu mužskou, ale ženskou – Evropanky si jedou užít svalnaté beach boye někam do severní Afriky. A je to strašně smutné.
Když se podíváme na tu kulturu, v Maroku spousta kluků, co pracovala na plážích jako pikolíci, pochází z vesnic v horách nebo chudších oblastí, a tam neexistuje předmanželský sex. Pokud si kluci nekoupí nějakou holku na hodinu. Tam se k ženské dostanou, pokud zakopnou o nějakou paní na trhu. A to je jejich jediný fyzický kontakt se ženou. Samozřejmě se časy mění, Maroko je uvolněnější.
Spousty destinací Blízkého východu jsou cílem pro sexuální turistiku, ale ne tu mužskou, ale ženskou.
Ale najednou se tito kluci dostávají z konzervativního prostředí do resortů, a pokud jsou fešní, tak mají v posteli dvacet, třicet cizinek. Vrátí se zpátky do vesnice a vypráví všem kámošům, jak na cizinku kývnou a holky jim skáčou do postele… Často nás vnímají jako „chodící vagíny“.
Když jste byla v Maroku, i vám se nevyhnuly nabídky?
No jasně, v Maroku, když jsem někam šla, se mi často stávalo, že přišli chlápci a vytáhli – „hej, dáme sex“. A já jsem si říkala – no jasně, teďka z tebe strhám teplákovku a jdeme na to. Ale člověk se s nimi nemusí bavit. Většinou to jsou chlapi, co nemají zkušenosti s fungováním v evropském světě.
Jednou se mi stalo, že jsem z Maroka letěla do severního Kurdistánu, a ten nemá tuhle zkušenost s Evropankami. Chodila jsem po městě celý den a nikdo mi na ulicích nenabídl sex. Přišla jsem domů, říkala jsem si, co se dneska stalo, až mi došlo, že jsem v jiné zemi, jiném světě. Takže tohle je tam negativní prolínání kultur a jeden z častých stereotypů, co se týká žen.
Když jsem v Íránu, tak můžu mluvit o velké pohostinnosti, i když jsem cizinec a nemluvím persky?
Určitě, to je specifikum Íránu. Íránci milují cizince, a je jedno, jaké má kdo politické nebo náboženské názory, k vám jako cizinců budou z absolutní většiny vstřícní. To, že mají spolu problémy, to už je jiný příběh. Ale tahle pohostinnost není na Blízkém východě všude běžná, jsou regiony, třeba Sahara, kde cizince úplně rádi nemají, ne že by na vás útočili, verbálně nebo jakkoli jinak, ale jsou velmi odtažití. Což považuji za příjemné osvěžení, že jdete ulicemi a nikoho nezajímáte.
Když se bavíme o Blízkém východě, dá se laicky vysvětlit, proč je tahle část světa tak třaskavá?
Úplně laicky – když Blízký východ definujeme jako Egypt, Sýrii, Irák, tuto úzkou oblast, je to místo, kde se setkávají tři kontinenty, je to místo křižovatek kultur, náboženství, místo významné pro ekonomiku, geopolitiku. Tam se setkává všechno, co se týče Evropy, Asie, Afriky, a oni se z tohohle nebudou schopni vymanit.
Proč říkáte, že jestli chci vidět některé země Blízkého východu, že si mám pospíšit?
Čtěte také
Protože si myslím, že Blízký východ nebude lepší. Zažili jsme dobu míru, klidu, věci tam šly, nebyla tam demokracie, svoboda slova, ale byl tam klid. Teď se tam situace zhoršuje s konflikty, s náboženským extremismem, s etnickým extremismem, zásahy Ruska, Číny, americké zájmy, saudské zájmy, íránské zájmy, Blízký východ je místem střetávání několika mocností v takzvaných zástupných válkách. Nepustí se spolu do přímého konfliktu, ale řeší se to na území jiného, třetího státu. Takže to tomu také neprospívá, není nic, co by šlo pozitivně. Irák je toho důkazem, po smrti Saddáma Husajna se řeklo: Teď máte demokracii. A Irák na tom není dobře.
V Iráku 2019, 2020 byly obrovské protesty, masové zabíjení aktivistů na ulicích. Zabili mi kamaráda, dostal na ulici kulku do hlavy, protože podporoval transsexuály. Když se v Iráku snažíte něco zlepšit jako mladý člověk, co má nějaké naděje, znamená to buď migraci, nebo reálné ohrožení života.
To znamená, že už nikdy neuvidím svatá města jako Nadžav nebo Karbalá?
Myslím, že je teď můžete vidět jako turista, ale už to také nebude dlouho reálné.
Jak se při cestách na Blízký východ vyhnout v kontaktu s lidmi politice? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Masaryk ve Svaté zemi. Jak se rodilo pouto mezi Českem a Izraelem
Češi a Izrael. Kde se vzalo tohle pouto? A jak silné je? Jak vzniklo česko-izraelské partnerství a z čeho pramení současná podpora Izraelců po útoku Hamásu?
-
Jan Fingerland: Joe Biden má velký plán pro Blízký východ. Možná
Jsou problémy, které snáze vyřeší někdo zvenčí. Možná to platí i pro chronický izraelsko-palestinský konflikt, akutní válku v Gaze a vlastně celý chorobný Blízký východ.
-
Analytik Tureček: Situace na Blízkém východě se komplikuje, do konfliktu vstupují USA i Jemen
Americký ministr zahraničních věcí Antony Blinken zahájil cestu po Blízkém východě. Chce přispět k uzavření příměří a uklidnění situace v regionu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.