Klokánek má finanční problémy

Proto jsme se rozhodli jedno ze zařízení navštívit. Od roku 2003 funguje v Hostivicích, v malé obci za Prahou. Máme se zde sejít s Marií Vodičkovou, šéfkou Fondu ohrožených dětí.

"Dostáváme státní příspěvek, který pokrývá asi dvě třetiny provozních nákladů, ne však vybavení, to jsme všechno dostali sponzorsky. Zbývající třetinu musíme pokrýt buď z dotací, které však nejsou nárokové a nepokrývají celý deficit, a nebo z darů veřejnosti, ze sbírky. Bez toho by to vůbec nemohlo fungovat," vysvětluje Marie Vodičková způsob, jakým je síť Klokánků financována.

Klokánek nabízí, zjednodušeně řečeno, okamžitý azyl a útočiště všem dětem, které se cítí být v ohrožení, nebo již byly přímému ohrožení vystaveny. Průměrná doba pobytu dítěte je přitom přibližně půl roku.

"Jsme vlastně taková rodinná alternativa ústavní výchovy. Jsou u nás děti, které momentálně nemohou být ve své rodině. Třetina dětí odchází do měsíce, další třetina do tří měsíců," přibližuje ředitelka Fondu ohrožených dětí. Většina z těchto dětí se vrací zpět do rodin, kterým se mezitím podařilo krizovou situaci zvládnout. Děti, které se domů vrátit nemohou, jsou po ukončení pobytu v Klokánku předávány do pěstounské péče nebo do osvojení.

Vstupujeme do jednoho z dvanácti bytů, které v hostivickém Klokánku jsou. "Každý byt je úplně jinak architektonicky koncipovaný, jinak vybavený. Je to záměrně, aby prostředí nenavozovalo dojem ústavní uniformity, aby děti měly pocit, že jsou u sebe doma," popisuje vedoucí Klokánku v Hostivicích Leona Koutenská a pokračuje: "Obývák je schválně spojený s kuchyňským koutem, aby teta, když vaří, měla přehled, co se děje."

Existují v České republice vůbec podobná zařízení, jaká zřizuje Fond ohrožených dětí? "Existují zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, což jsou klokánky, ale nejsou na bázi rodinné péče. Personál se tam střídá po hodinách nikoli po týdnech a navíc všude jsou víc než čtyři děti ve skupině," vysvětluje Marie Vodičková a dodává: "Zjistili jsme, že pokud má skupina víc než čtyři děti, pokud to samozřejmě nejsou sourozenci, tak už se rodinná atmosféra nedá vůbec zajistit."

Sedíme v jednom z bytů, vedle nás je postýlka s růžovými nebesy, za námi pokojíček se třemi lůžky pro děti. Teta tady s dětmi i přespává. Mnoho dětí se potýká s nočními děsy a přítomnost blízké osoby i v noci je proto pro ně velmi důležitá. Teta stráví s dětmi celý týden a následující týden má čas na odpočinek. V každém bytě se takto střídají dvě tety.

"Loni prošlo Klokánky 311 dětí, přičemž nově jich bylo přijato asi 412 a odešlo asi 373," vypočítává na závěr Marie Vodičková.

Kuřimská kauza přinesla Klokánku odliv sponzorských darů i soudní spor

Zařízení pro děti v tísni nestátního Fondu ohrožených dětí jsou v současné době ve špatné finanční situaci. Fond podle některých zaměstnanců nedává pracovníkům včas výplaty a Klokánek opouštějí vyškolení zaměstnanci.

Český stát dává na jedno místo v dětských domovech nebo kojeneckých ústavech víc než 400 tisíc korun za rok. Na jedno dítě v Klokánku dává 250 tisíc ročně a v tom je podle šéfky Fondu největší potíž. "Doufám, že stát to třeba v brzké době pochopí a dávky zvedne," říká Marie Vodičková.

"Výbor pro práva dítěte při OSN vyzval Českou republiku už v roce 2003, aby snížila počty míst v ústavech a nahradila je pěstounskou péčí, nebo aby pěstounskou péči nebo jinou rodinně orientovanou péči víc podpořila. Klokánek tyto podmínky přesně splňuje," vysvětluje ředitelka důvody, proč by podle ní měl Klokánek mít nárok na vyšší státní dotace. Ministerstvo práce a sociálních věcí však s navýšením finanční podpory Klokánků nepočítá.

Marie Vodičková přitom však zdůrazňuje, že hospodaření Klokánků bylo vždycky napjaté, a o novou situaci nejde ani v případě opožděných plateb za práci zaměstnanců v Klokánku. "Devadesát pět procent našich pracovníků je s tím srozuměno," říká a zdůrazňuje, že zpožděné výplaty jsou jediný viditelný důsledek krize, se kterou se Klokánky potýkají.

V souvislosti s celosvětovou krizí cítí i Klokánek odliv dárců, jak potvrzuje marketingová specialistka hostivického Klokánku Lenka Jansová: "Je to samozřejmě horší, než to bývalo," říká a přiznává, že sponzorů ubylo i v souvislosti s kuřimskou kauzou.

"Musela jsem chod a základní principy Klokánku před sponzory obhajovat, ale po rozumné úvaze sponzora a našem vysvětlení to všechno dobře dopadlo," komentuje tehdejší situaci Lenka Jansová.

Marie Vodičková potvrzuje, že když srovná stav sponzorských darů v roce 2007 s rokem 2008, tak v souvislosti s kuřimskou kauzou přišel Fond ohrožených dětí celkem o dvacet milionů sponzorských peněz.

"Zejména sociální pediatrie tehdy tvrdila, že nejsme schopni uhlídat děti, když od nás utekla ta údajně tehdy třináctiletá dívenka. Z ústavu přitom utíkají stovky třináctiletých dětí ročně," obhajuje činnost Klokánku Vodičková. Právě Společnost sociální pediatrie vyzývala, aby byla síť zařízení zrušena, protože není schopna se o svěřené děti dostatečně postarat.

Fond ohrožených dětí se rozhodl nařčením bránit, a podal proto žalobu na ochranu dobré pověsti. Městský soud by měl ve sporu Fondu ohrožených dětí a České lékařské společnosti vynést rozsudek tento pátek.

Fond ohrožených dětí versus Společnost sociální pediatrie

Fond ohrožených dětí je tedy stále v soudním sporu se Společností sociální pediatrie. Tato společnost je součásti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně a má víc než sto členů, kteří pracují většinou v kojeneckých ústavech, dětských centrech a dětských domovech. Fond ohrožených dětí od ní požaduje omluvu a 10 milionů korun jako odškodnění kvůli negativní kampani v souvislosti s takzvanou kuřimskou kauzou.

"Doufám, že žaloba bude zamítnuta," říká František Schneiberg z České lékařské společnosti a zdůrazňuje, že soudní spor nemá podle něj s Klokánkem vůbec nic společného.

"Na základě určitých indicií, podezření a domněnek, že Fond ohrožených dětí nepostupuje v souladu s předpisy ohledně adopce dětí, jsme napsali dopis ombudsmanovi, že Fond zprostředkovává adopci bez účasti krajských úřadů a poradního sboru, za pomoci takzvaného fiktivního otcovství a jiných metod. Ten dopis poté dostala také do rukou paní senátorka Gajdůšková, která jej přednesla v parlamentu, a od té doby se Marie Vodičková cítí poškozena," vysvětluje příčiny vzniku kauzy František Schneiberg.

František Schneiberg vyvrací i některá další tvrzení Marie Vodičkové. Roční státní příspěvek na jedno dítě v ústavní péči je podle něj výrazně nižší, přibližně 280 tisíc korun, a tato částka navíc na rozdíl od Klokánku pokrývá i zdravotní péči. "Samozřejmě pokud se v ústavech najde dítě, které má například dietu, která je velmi drahá, pak náklady stoupnou na 300 nebo i 350 tisíc korun ročně," doplňuje předseda České lékařské společnosti.

Je tedy podle něj péče kojeneckých ústavů a dětských domovů o děti lepší než péče v Klokánku? "Netvrdím, že péče v ústavech je lepší. Je prostě jiná. U Klokánků se předpokládalo, že tam dítě bude krátce, třeba dva tři dny, a půjde do jiného zařízení, kde mu bude poskytnuta patřičná odborná zdravotní, výchovná, sociální a další pomoc. Bohužel některými úpravami zákonů došlo k tomu, že děti jsou v Klokánkách dlouhodobě, a my tvrdíme, že Klokánek není nic jiného než dětský domov rodinného typu," konstatuje František Schneiberg.

Rozdíl v kvalitě a intenzitě péče, na který upozorňuje Marie Vodičková, podle něj není zdaleka tak výrazný. "Není to žádná individuální rodinná péče, tety nejsou maminkami ani pěstounkami, jsou zaměstnankyněmi Fondu ohrožených dětí, podobně jako jsou sestřičky zaměstnankyněmi ústavů. Střídají se tam v týdenních intervalech, v našich zařízeních se sestřičky střídají většinou po dvanácti hodinách," vypočítává předseda České lékařské společnosti důvody, které podle něj dělají z Klokánků zařízení na úrovni běžných dětských domovů.

Klokánky podle Františka Schneiberga nejsou nijak výjimečné ani v rychlosti a úspěšnosti umisťování dětí do náhradních rodin. "Zařízení tohoto typu včetně Klokánku jsou pouhými jakýmisi správci nebo ochránci dětí v době, kdy nejsou ve své rodině. Není v moci těchto zařízení, jestli bude dítě do náhradní péče umístěno rychleji, nebo pomalu. To je čistě záležitost rychlosti rozhodování soudů a příslušných úřadů," uzavírá předseda České lékařské společnosti.