Kauza majetku rodu Walderode

Naposled se nárokem na vrácení majetku dědicům Walderodeho zabýval Ústavní soud v Brně letos v červnu a potvrdil oprávněnost restituentova českého státního občanství z roku 1947. Zástupce turnovského petičního výboru Josef Kunetka zastává ale jiný názor. "My jsme přesvědčeni o tom, že nikdo nezkoumal ty doklady tak, jak by je zkoumat měl. Státní úředníci pochybili v tomto, nebyli důslední, nebyli objektivní. Nezabývali se tím do důsledku, jak to nakonec napsal sám pan ministr Ruml. Že vlastně nepřísluší ministerstvu vnitra, aby se zabývalo doklady z let 1945-49. A pokud jako je nebudeme posuzovat, zda jsou právoplatné, zda jsou plnohodnotné, tak je naprosto nesmyslné, abychom říkali, že ty nároky to občanství splňuje. To jsme zpracovali podklady, kde jsme zpochybnili poválečné občanství a to osvědčení z prosince 1947. Protože existuje doklad o tom, že 12. srpna 1947 po dvouletém šetření ministerstvo vnitra nevyhovělo žádosti pana Defula a neobnovilo mu občanství z první republiky."

Právní zástupce Karla Des Fours Walderodeho Felix Nevřela říká, že posuzovat spor podle novely zákona 90/96 je nesprávné a dokonce tvrdí, že novela, která požaduje, aby restituent nepozbyl občanství do roku 1990, byla k zákonu přiřazena zcela účelově. "Ten výbor vůbec nemluví o tom občanství jako takovém, nýbrž o tom, že je po Walderodem požadováno trvalé občanství, což je v rozporu s normálními restitučními zákony a v té věci už rozhodoval jeden senát Ústavního soudu, který zrušil rozhodnutí Jablonce a zrušil rozhodnutí Městského výboru v Praze právě proto, že na něj byl použit tento zákon a náš Ústavní soud v této věci jedné rozhodl, že prostě na něj měl být použit zákon, který platil v době, kdy byly uplatněny nároky."

Právě tento moment vytýká České republice Výbor pro lidská práva podle doktora Nevřely nejvíce. Svůj názor na spor vyjádřila i poslankyně Marie Machatá. Ta považuje opomíjení Benešových dekretů za průlom do právní kontinuity československého a českého státu. "V tomto momentu z této záležitosti výkladu vypadají Benešovy dekrety. Benešovy dekrety, které jsou zákonnými prostředky, legislativní součástí našeho právního řádu. Na podkladě Benešových dekretů fungovalo mnoho procedur právního charakteru během uplynulých padesáti let. Čili se nemůže najít nikdo, který by tuto legislativní normu opomněl."

Hodnotu majetku rodiny Walderode na českém území odhadli odborníci podle údajů z roku 1997 na 3,5 miliardy korun. Jde o lesy, zemědělskou půdu, statky a zámky ve východních Čechách na Liberecku, Jablonecku a Semilsku. Tato kauza může v České republice také odstartovat restituční požadavky několika dalších šlechtických rodů. A to také ovlivňuje její rychlé řešení. Právní zástupce dědiců Walderodeho Felix Nevřela poukazuje zase na to, že není možné, aby jeden soud nároky na vydání majetku uznal a druhý rozhodl opačně. "Já jsem nikdy nenapadl platnost Benešových dekretů. Jenom říkám, že se musí o všem vykládat ve smyslu celého právního řádu. Když teda Benešovy dekrety, tak všechny. To znamená i Dekret 33 o státním občanství."

Jak se zdá, ve spletité kauze neexistuje jednoznačná cesta právního výkladu. A tak zastánci i odpůrci vydání restitučního majetku postupují rozdílnými cestami. Že to nevrhá na české zákonodárství dobré světlo, je zřejmé. "Uznávám presumpci neviny, nicméně se spíše ztotožňuji s panem Kunetkou. Protože kdyby tomu tak nebylo, tak proč by se zde odehrávala v oblaku mlhy a kouře kauza Walderode již deset let? Proč by do správního procesu naprosto jednoduchého vstupovali vysocí státní úředníci a zdokladovávali by nedokladovatelné. Proč by to dělali? Protože se nejedná o jednu kauzu, nebo protože se jedná právě o tuto kauzu?", ptá se Marie Machatá.