K důvěře konspiracím vede nekvalita života. Pak máme tendenci věřit, že za to někdo může, tvrdí psycholog

Co je podle psychologa živná půda pro konspirační teorie a dezinformace? Je to nejistota?

Dalibor Špok: Je to nekvalita života obecně. Všechny faktory – my jako psychologové zkoumáme ty vnitřní –, které vedou k tomu, že člověk žije nekvalitní život, nebo má tento pocit, vedou k tomu, že se to snaží interpretovat: proč se mi nežije dobře?

Jedna z cest je uvěřit nějakému výkladu, že to tady někdo ovládá nebo že za tuto moji nekvalitu může.

Čtěte také

Není reálné, aby EU byla schopna předvídat dezinformace a zabránila jim, než se objeví, upozorňuje analytik

Řekl jste, že průzkum prokázal, že Češi a Češky konspiracím příliš nevěří. Můžeme si tedy oddychnout? 

Matouš Pilnáček: To bych neřekl, to určitě ne. Touto citací jsem měl na mysli, že nejsme ještě v tak hlubokém průšvihu. Protože procenta vycházejí tak, že konspiracím věří menšina. Není to tak, že by tady všichni věřili všem dezinformacím a konspiracím, tak to v žádném případě není.

Ale ta hlavní zpráva, že je to propojené s nedůvěrou ve společenský systém, mainstream, je velký problém. A zároveň to vypadá, že se ta nedůvěra v průběhu času prohlubuje. Takže máme problém.

Jak přivřít dveře dezinformací? Musí se to udělat institucionálně? Musí to udělat stát?

Matouš Pilnáček: Z mého pohledu jsou tam dvě linie. Jedna je přímo vyvracení dezinformací, čemuž se tento výzkum zas tak nevěnoval a tolik se na to nezaměřoval. Ta druhá je to, co leží někde u kořene podstaty věci, což je právě nedůvěra. A tam musí rozhodně pracovat nejen stát, ale všechny společenské instituce – média, vědci –, na tom, aby hledali cesty, jak zvyšovat důvěru v sebe. 

Čtěte také

iROZHLAS

Společnost nedůvěry: ruským dezinformacím věří v Česku jen tvrdé konspirační jádro

Kromě jiného je zajímavé i to, že není socioprofesní skupina, která by byla vůči konspiračním teoriím a dezinformacím úplně imunní. I lidé vzdělaní, akademici, jsou schopni tomuto žánru podléhat. Je pro to nějaké vysvětlení?

Dalibor Špok: Z psychologického pohledu je vysvětlení to, že sociologická měřítka na měření např. vzdělání, jsou příliš hrubá. Vzdělání určitě bude souviset s tím, nakolik podlehneme nějaké interpretaci světa, ale ukazatelem tohoto vzdělání je pouze jestli má daný člověk středoškolské nebo vysokoškolské vzdělání. Ale netestujeme, jak dobře se ten člověk dokáže orientovat v hodnotách a dokáže je vysvětlovat.

Totéž třeba bohatství nebo socioekonomický status nemusí přímo souviset s kvalitou jeho života. Každý člověk, který je bohatý, není šťastný. Pokud bychom šli do kazuistiky jednotlivých případů, zjistili bychom, že tyto faktory jsou zodpovědné, ale my je nedokážeme kvantifikovat.

Jak učinit boj s dezinformacemi efektivní?

Jan Cibulka: Jsem opatrný na to slovo boj. Bavili jsme se o tom, že je důležitá důvěra v instituce, zejména v ty politické... Rádi bych tomu říkal otevřená komunikace a budování důvěry. Tady máme bohužel velkou rezervu ze strany státu, kterou asi všichni pociťujeme. Během covidové pandemie se to objevilo v celé řadě situací.

Jak se k dezinformacím bude stavět stát? Narušují sociální sítě důvěru lidí v instituce? Poslechněte si Speciál Radiožurnálu.