Jiří Pehe: Josef Středula se vydal do politického minového pole

Protest odborů bude totiž následovat po demonstraci, která se uskutečnila na Václavském náměstí v Praze 3. září a které se podle různých odhadů zúčastnilo zhruba 70 tisíc lidí.

Čtěte také

Lukáš Jelínek: Odbory si nechtějí zadat s extremisty, tím spíš by jim vláda měla naslouchat

Svolaly a organizovaly ji skupiny, které mnohem více než proti vládní politice chtěly demonstrovat proti samotnému politickému systému u nás, jakož i proti zakotvení země v západních politických a bezpečnostních strukturách. Řada demonstrantů otevřeně vyjadřovala proruské postoje a zpochybňovala vládní pomoc Ukrajině.

K demonstraci se přidaly i tisíce lidí, kteří chtěli především vyjádřit nespokojenost s vládním přístupem k řešení energetické krize a rostoucí inflace, ale nezpochybňují demokratické zřízení, ani bezpečnostní zakotvení země. Jaký byl přesně poměr sil mezi antisystémovými demonstranty a lidmi, kteří protestovali převážně jen z obav, že je politika současné vlády ekonomicky ohrožuje, je těžké určit, ale zdálo se, že tábor antisystémových sil měl navrch.

Demonstrace svolaná odbory přiláká zřejmě mnohem více lidí než ta z 3. září nebo ta, kterou její organizátoři plánují svolat na 28. září. Jádro odborářské demonstrace budou tvořit lidé, kteří sice nesouhlasí s vládní politikou, ale nepožadují změnu české politiky vůči Rusku nebo nežádají, aby Česká republika vystoupila ze Severoatlantické aliance a Evropské unie. Zároveň je téměř jisté, že se antisystémové síly pokusí odborářské demonstrace využít k dalšímu zviditelnění.

Čtěte také

Petr Honzejk: Jak jsem si vsadil na vítězství Josefa Středuly v prezidentských volbách

Středula a další odboroví předáci tak budou čelit nelehkému úkolu oddělit zrno od plev. Pokud se jim to nepodaří, mohou se proti své vůli podílet na destabilizaci demokratického systému u nás.

Bude tedy hodně záležet nejen na tom, kdo dostane příležitost na demonstraci promluvit, ale také na tónu jednotlivých vystoupení. Kritika vlády ze strany odborů je samozřejmě zcela legitimní, pokud jsou odbory přesvědčeny, že vláda by mohla v současné krizi dělat více a přijdou třeba i s konkrétními řešeními.

Zároveň ale budou muset odboráři opatrně našlapovat, protože by přílišná radikálnost jejich protestů mohla pomoci nejen již zmíněným antisystémovým silám, ale také posloužit současné parlamentní opozici, která je též svého druhu nesystémová, protože ji tvoří dvě vůdcovská hnutí. Na mnohé z problémů, na které budou chtít Středula a další odborářští předáci upozornit, přitom takříkajíc zadělala předešlá vláda Andreje Babiše.

Čtěte také

Lukáš Jelínek: Středula na prahu politické kariéry

Středula čelí i další výzvě. Už nyní je terčem kritiky, že se po vyhlášení své prezidentské kandidatury nevzdal přinejmenším na dobu souboje o prezidentský úřad funkce předsedy nejsilnější odborové organizace u nás. Každá demonstrace, kterou nyní svolá, může tak být po právu vnímána jako součást jeho kampaně.

To, jaký převáží na odborářské demonstraci tón, včetně toho, jak početní a viditelní budou proruští odpůrci demokratického systému u nás, bude tedy ještě důležitější, než kdyby se demonstrace konala jindy než na začátku ostré prezidentské kampaně. Tu bude politicky rámovat nejen ne vždy úspěšný boj současné vlády s inflací a energetickou krizí a s tím spojené obavy mnoha občanů, ale také brutální ruská agrese na Ukrajině.

Jiří Pehe|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas Plus

Středula bude mít příležitost, aby se vymezil proti vládní politice tak, že nenechá nikoho na pochybách, že je demokrat, zastánce našeho zakotvení v západních spojeneckých strukturách a kritik ruské invaze na Ukrajině. Pokud se mu to nepodaří, výrazně tím sníží nejen svoje šance na úspěch v prezidentském klání, ale také se může stát nechtěným spojencem antisystémových sil, pro které je kritika vládní politiky jen záminkou k pokusům o demontáž demokratického zřízení.

Autor působí na New York University Prague