Jedno oko se dívá a druhé cítí. To mi vždy pomáhá, přiznává sběratel a diplomat Uttendorfský

5. červen 2023

Hovory

Největší audioportál na českém internetu

Oldřich Uttendorfský, honorární konzul monackého knížectví a sběratel umění | Foto: Věra Luptáková, Český rozhlas

23:13

Lékař, diplomat a sběratel Oldřich Uttendorfský se za války narodil českým rodičům v Indonésii. Když mu bylo jedenáct, odjel do školy v Nizozemsku. „Díky přísné výchově v klášteře v sobě dodnes mám řád, což mi v životě ohromně pomohlo,“ říká. „Dodnes to mám tak, že disciplínu dodržuji na minutu – i kdyby to měla být schůzka třeba v Tokiu. V klášteře mě naučili poslušnost a zodpovědnost, což v nepříjemných situacích člověku pomáhá.“

Dopředu tak děti věděly, kdy mají snídani, kdy jdou do kostela, kdy na večeři, kterou hodinu si smějí číst apod. Rodiče ho zas naučili, kdy a jak být slušným a jak poslouchat.

„A hlavně mi dovolili být zvědavý. Celý dětský život jsem se jen ptal, proč to či ono. Byl to základ, když pak člověk vstupuje do vlastního života a velkého světa.“

Čtěte také

Hráč a sběratel starých herních pecek nechce být na sítích. „Mám z toho strach a respekt,“ přiznává

Oldřich Uttendorfský se narodil v Indonésii, drtivou většinu života prožil v Nizozemsku, Česko začal navštěvovat až po roce 1989. Původní profesí je porodník a gynekolog. Působil v Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové, jako honorární konzul v Nizozemsku a teď je honorárním konzulem v Monaku. Je také vášnivý sběratel umění.

Vše začalo, když si jako medik zařizoval maličký byt a potřeboval stůl. „V obchodě stál na stole, který jsem si vybral, malý fonograf od Edisona – byly to takové trubky s válečkem. A tak se mi líbil, že jsem si koupil stůl i fonograf, ale musel jsem je splácet.“

Následující desetiletí se mu podle historiků podařila nashromáždit jedna z nejzajímavějších soukromých sbírek umění. „Je to spíš vášeň. Vždy říkám, že jak má člověk dvě oči, tak jedno se dívá a druhé cítí. A to mi vlastně pomáhalo celý život,“ dodává.