Jan Vávra: Víme, co slavíme?

26. říjen 2018

Stoleté výročí vzniku samostatného státu pochopitelně volá po okázalých oslavách.

I když ale vezmeme v úvahu, že současný prezident republiky nemá na velké státní oslavy sílu, a premiér je příslušník jiného národa, který vznik Československa chápe poněkud odlišně, nelze nevidět všeobecné rozpaky nad tím, jak stoleté výročí vzniku Československa uchopit.

Lída Rakušanová: Sto let budování státu

Tomáš Garrique Masaryk

Je to sto let, co na troskách habsburské monarchie vznikaly národní státy. Československo k nim ale nepatřilo. Nebylo totiž státem národním, ale mnohonárodním.

Ačkoli média, oslovení politici a renomovaní historici se snaží šířit povinné nadšení a příklady národní hrdosti, je zřejmé, že ani moc nevíme, co máme vlastně slavit.

Důvod je jasný: Chceme oslavovat vznik státu, který již neexistuje. Proč tedy neoslavujeme vznik České republiky, jako Slováci oslavují vznik Slovenské republiky? Bylo by to logické, ale problém spočívá v tom, že ČR nevznikla na základě nějaké vznešené ideje nebo úsilí, se kterým se pojí nějaký příběh.

Byl to pragmatický, vykalkulovaný krok politiků, vykonaný za netečného mlčení většiny veřejnosti. Navíc těžko se lze chlubit zmenšením státu téměř na polovinu, byť by se někomu mohlo zdát výhodné vytvoření etnicky čistého státu.

Čas na národnostní sebereflexi

A tak musí první republika, která již neexistuje, dodávat ideály a příběhy, které národnímu státu dávají smysl. Pokud oslavujeme vznik Československa, oslavujeme dávný sen, který jsme již bohužel ztratili. To je ale jen jeden problém.

Luboš Palata: Karel I., císař, který se zasloužil o Československo

Císař Karel I.

Byl to zvláštní pocit, slyšet při mši konané v pondělí večer v kryptě štrasburské katedrály Notre Dame ke stému výročí Československa také několik velmi vřelých slov o císaři Karlu I.

Druhý problém je komplikovanější. Pokud chápeme vznik Československa jako výsledek snah a bojů našich předků o svobodu a samostatnost, pak musíme přiznat, že jsme jejich dědictví prohospodařili. V naší zemi se často cituje věta prvního prezidenta Masaryka, že národy se udržují idejemi, na kterých vznikly. Československo vzniklo - přes odpor některých kruhů a politiků - jako demokratická republika.

Minimálně stejný význam jako ideály demokracie ale pro jeho obyvatele měl fakt vzniku národního státu. Idea národa byla přitom buditeli i později Masarykem postavena na husitské tradici. Proto je mimo jiné na prezidentské standardě vyšita citace Husova dopisu z Kostnice. Podíváme-li se na dějiny 20. století, pak si musíme přiznat, že jsme tyto ideje, stojící při vzniku státu, pokaždé opustili.

Slovensko byla země obsazená legionáři, většina Slováků se v Československu ocitla, říká historik

Odpor proti devastujícímu vlivu Maďarska byl podle Pavla Kosatíka důvodem, proč se Slováci rozhodli založit samostatný stát spolu s Čechy

Češi a Slováci spolu 75 let žili ve společném státě, jejich vzájemné vztahy ale procházely nejrůznějšími peripetiemi. Jaké byly na počátku představy obou národů o vznikajícím Československu?

Pokud by se podobné problémy s pohledem na vlastní minulost týkaly jednotlivce, asi by skončil na kožené pohovce psychoterapeuta. Současné staleté výročí tedy skýtá vynikající příležitost - má-li mít aspoň nějaký smysl - položit si několik zásadních otázek. Například: Proč jsme – když stále věříme, že pravda vítězí – za svoji pravdu nebojovali, tak jako bojoval Jan Hus a husité?

Proč jsme vždy spoléhali na pomoc někoho mocnějšího a pak se cítili zrazeni a podvedeni, když nám nepřispěchal na pomoc nebo nás dokonce přepadl? Nebo byly ideje, na kterých byl stát založen, zcela nerealistické a nad naše síly? A dělali jsme tedy dobře, když jsme se snažili přimknout k mocnému ochránci?

Jan Vávra

Nejde o žádné sebemrskačství nebo sebetrýznění. Jde o to zbavit se při interpretaci vlastní historie pohádek a prázdných snů. Pokud budeme dále idealizovat své počínání a vymýšlet si příběhy, jako je třeba ten o zradě a o tom, že se vše rozhoduje o nás bez nás, povede to jen k dalším a dalším omylům a zklamáním, jak je to v naší novodobé historii obvyklé.

V době, kdy hodnoty, na kterých první samostatný stát vznikl, nejsou v naší části Evropy už zdaleka tak samozřejmé, je na takovou upřímnou národnostní sebereflexi nejvyšší čas.

autor: Jan Vávra
Spustit audio