Jak díky velkému dědictví a chybě státu důchodkyně na mizinu přišla

Viník je známý. Na jedné straně tehdejší Fond národního majetku, který zprivatizoval něco, co neměl. A na straně druhé i bývalý šéf státního podniku Panatran, který zamlčel klíčové údaje a nezákonně privatizoval.
Případ zamotané restituce Ailova mlýna není jediným, který dodnes zaměstnává úřady. Pozemkovému fondu se nepodařilo vypořádat restituční nároky za téměř 800 milionů korun.

Příběh začíná několik let po Sametové revoluci, kdy se vdova Josefína Ailová domáhá rodinného majetku: poloviny Ailova mlýna a okolních rozsáhlých pozemků v Beňovech u Klatov. Mlýn byl v té době celkem v dobrém stavu, protože ho spravoval státní podnik Panatran. Jistě to věděl i jeho ředitel Pavel Václav, který se rozhodl usedlost zprivatizovat. Zamlčel ale, že privatizaci brání restituční nároky paní Ailové. „Šlo o nezákonný postup," potvrzuje i bývalý ministr privatizace Tomáš Ježek. „Zřejmě zfalšoval údaje v privatizačním projektu."

Následovaly letité právní tahanice. Čtyři měsíce před smrtí nakonec nemocná Josefína Ailová svou polovinu mlýna Pavlu Václavovi prodává a to pod cenou. Tím by mohl příběh končit. Jenže došlo na placení. Pavel Václav složil peníze do banky s tím, že si je musí paní Josefína vyzvednout do určitého data a zároveň se musí prokázat dokumenty z katarálního úřadu. To ale nešlo splnit, protože úřad dokumenty vydal až po datu bankovní úschovy. Nepohyblivá Josefína Ailová mezitím umírá a jeden a půl milionu korun banka vrací Pavlu Václavovi. Podvod je dokonaný a jediná dědička Anna Brunclíková nedědí ani rodinný majetek, ani peníze. „Vydělává v mém majetku a ještě na mě podává žaloby. Z důchodu mi strhává exekutor každý měsíc 1070 korun. Já snad přijdu o všechno."

Anna Brunclíková je přesvědčená, že její zemřelá teta prodávala Ailův mlýn pod nátlakem a proto je prodej neplatný. Důchodkyně nemá peníze na advokáty, všechny spory řeší sama amatérských způsobem, prohrává, takže musí platit vysoké soudní náklady a dostává se do dluhů. Jejím odpůrcem je majitel Ailova mlýna a svízelnou situaci staré ženy si vychutnává. „Já doufám, že se k těm penězům nikdy nedostane, " říká Michal Václav, syn bývalého šéfa státního podniku Pavla Václava, který mezitím zemřel. Tento muž žije na loveckém zámku Jemčina v jižních Čechách a spravuje rozsáhlé nemovitosti, které mu otec zanechal. Za Ailův mlýn otec ale nikdy nezaplatil. „Co je vám do toho? Proč se na to ptáte?"

Celá věc je o to pikantnější, že pan Václav sice nikdy za Ailův mlýn 1,5 milionu korun nezaplatil, přesto ale tuto částku požaduje po Ministerstvu financí jako škodu při privatizaci, když musel kupovat podíl paní Ailové. Český rozhlas na souvislosti upozornil Ministerstvo financí. Mluvčí úřadu Jakub Haas kvůli nedostatku oficiálních informací nechtěl jít do detailů. „Nechci odhadovat, co by se stalo, kdyby se prokázalo, že pan Václav se snažil stát podvést."

Otec Michala Václava byl v čele státního podniku po čertech zdatný kapitalista. Když privatizoval, tak pořádně. Český rozhlas zjistil, že za čtyři kanceláře v centru Prahy, za ubytovnu ve Švihově u Klatov a za Ailův mlýn s jeden a půl hektarem pozemků zaplatil pouze 200 tisíc korun. Už tenkrát se odhadní cena nemovitostí pohybovala v řádu milionů. Srovnání se situací zadlužené důchodkyně Anny Brunclíkové bije od očí, ale soudci rozhodli a spravedlnosti bylo podle nich učiněno zadost.