Irové ve volbách rozhodnou, kdo je povede z krize
Irové dnes volí své zástupce do parlamentu. Jejich zemi sužuje hluboká ekonomická krize, a tak se celá předvolební kampaň točila kolem ekonomických témat. Nezaměstnanost roste a lidé odcházejí hledat práci do ciziny.
Předvolební mítink dosud vládnoucí politické strany Fianna Fáil vrcholí. Nabitý sál nadšeně vítá politiky, kteří den za dnem ztrácejí volební preference.
Markovi je 23 let. Na předvolebním shromáždění je poprvé, Finna Fáil však volit nebude. „Minule jsem je volil. Ekonomika šlapala, měli jsme se dobře, moc jsem o tom nepřemýšlel. Teď budu volit opozici. Finna Fáil byla u moci dvacet let. A kam to dovedli? Chci prostě změnu.“
Irsko čeká na zázrak
Už rok a půl pracuje Mark v Dublinu jako řidič taxíku. Je vyučený elektrikář a o práci přišel hned, co v Irsku skončil ekonomický boom. Stavby v celé zemi se zastavily a lidé zůstali na dlažbě.
„Co jsem měl dělat? Buď odejít za prací do ciziny, nebo zůstat na podpoře. To jsem nechtěl, a tak jsem začal jezdit s taxíkem,“ prozrazuje mi.
Příliš si však nepolepšil. Na taxíky narazíte v Dublinu na každém rohu, většinou jsou však prázdné.
„První, co každého napadne, když přijde o práci, je: Budu jezdit s taxíkem. Práce však není dost pro všechny. Dnes je nás tady dvanáct tisíc, na počet obyvatel máme v Dublinu víc taxíků než v Londýně nebo New Yorku. Je krize, zákazníci nejsou, a tak většinu dne jen prosedím v autě a čekám,“ popsal Mark svůj typický pracovní den.
Stejně jako Mark čeká na zázrak celé Irsko. V době, kdy země zažívala období ekonomického zázraku, si lidé zvykli žít na vysoké noze. Teď jsou rádi, že přežívají.
„Jasně, že se lidi bojí budoucnosti. Každý, kdo si v posledních pěti letech koupil dům, bude ho dalších třicet let splácet. A neví z čeho. Co znám lidi ze svého okolí, nikdo teď nepřemýšlí o tom, kam pojede na dovolenou a jaké naleštěné auto si koupí. Teď jde o to zachovat si střechu nad hlavou. Tak jako moje sestra,“ doplňuje Mark.
Třeba se dobré časy zase vrátí
Markova sestra Susan je o tři roky starší. Má dvě malé děti, dům na hypotéku a manžela bez práce.
„Naše situace není nijak skvělá. Cena našeho domu spadla za poslední rok o sto tisíc eur, už půl roku je manžel nezaměstnaný, já jsem na mateřské. Už nemáme skoro z čeho splácet, k tomu máme dvě malé děti. Klidně můžeme být za tři měsíce na ulici,“ popisuje Susan svoji situaci.
Ve srovnání se svojí sestrou má Mark vlastně ještě štěstí. Bydlí u rodičů a hypotéku nemá. Jen se bojí, že v Irsku nemá ani žádnou budoucnost.
„Myslím, že už nikdy nebude tak dobře, jak bylo. Možná jsme se měli vlastně až moc dobře. Snad ani nechci, abysme znovu tak mlaskali, teď jde spíš o to žít aspoň trochu důstojně. Nebát se, že vám příští týden zabuší na dveře exekutor. Třeba se dobré časy jednou zase vrátí. Aspoň doufám,“ uzavírá.
Kdy to bude, to si teď v Irsku neodvažuje nikdo ani předvídat.
