Ida Kelarová převzala cenu Za úsilí o nápravu věcí lidských

Já jsem ten typ člověka, co ani nepotřebuje nějaké ocenění, Myslím si, že to mám pořád - v hudbě. To je moje cesta k lidem a k dětem. Co mě na tom potěšilo je to, že si vás po tolika letech někdo všimne a je otevřený tomu vám to říct nahlas a poděkovat vám. Uznání toho, co všechno už mám za sebou,“ říká Ida Kelarová.

Před šesti lety přijel za Idou Kelarovou Petr Kadlec, dramaturg vzdělávacích programů Rudolfina, a oslovil ji s úžasnou nabídkou. Ona sama ji má za nejkrásnější spolupráci. Řekl jí, že by chtěli do programu zakomponovat romské děti a že by je doprovázela Česká filharmonie.

„Já mu řekla: „Dobře. Pojďte s námi v létě do romských osad. My tam chystáme koncert.“ A on hned na to, že jedou. Já si tenkrát myslela, že si ze mě dělá srandu. Nikdy bych si nepomyslela, ani bych za nikým s takovým nápadem nepřišla.“

Petr Kadlec a filharmonici opravdu do romských osad s romskými dětmi vyjeli:

„My tam všichni jeli s takovým charitativním pocitem, že je určitě správné pomáhat a zaštítit jménem České filharmonie aktivity pro lidi, kteří jsou na tom špatně. Po pár dnech jsme ale zjistili, že se od těch lidí učíme a že náš pocit, že oni jsou někde dole a my nahoře, je trochu pýcha.“

Ida Kelarová je ve své hudební kariéře ovlivněna svým otcem, muzikantem Kolomanem Bittem, který o svém romství nemluvil. O tom, že zemřel, se od své matky dozvěděla až tři měsíce po jeho smrti. V té době žila ve Velké Británii a právě se jí narodila dcera:

„Cítila jsem, že jsem mu nestihla všechno říct. Nemohla jsem mu ani poděkovat, rozloučit se s ním. Byla to obrovská ztráta, ovšem zároveň obrovská síla, které do mě vjela. Do té doby jsem moc neřešila to, jestli jsme nebo nejsme Romové. Věděla jsem, že táta byl, ale neřešila jsem to. Svým odchodem ve mně otevřel tu romskou krev. Dnes proto můžu říct, že jsem Romka a že se k tomu hrdě hlásím, protože to cítím.“

Ida Kelarová každý den zapaluje tatínkovi svíčku, každý den mu děkuje za hudební dar. Jak dále říká: „Táta to měl přes srdce a máma Romka nebyla, tak si nepřipouštěla, že jsme Romové.“

„Už je to třicet čtyři let, co táta umřel. A kdybyste s ní (s matkou) teď dělala rozhovor, tak by řekla, že lžu, že Rom nebyl. Tedy my máme takový obrovský, rodinný problém, který není dořešený. Myslím si, že máma to ví, ale tak si to nastavila a už to tak je.“

Čhavorenge jedou do Irska

A právě tyto momenty vedou Idu k tomu, aby pomáhala romským nadaným dětem. Její stočlenný sbor Čhavorenge (v překladu Dětem) vznikl v roce 2011 a koncertuje po celé Evropě. Po Novém roce chystá další velký koncert:

„My jsme byli pozváni Irskou filharmonií v Belfastu. Tedy celé Čhavorenge poletí do Irska. Budeme tam koncertovat, pořádat workshopy na školách, domluvená setkání a samozřejmě zbude i volný čas na to, abychom s dětmi zašli k moři. V létě nás klasicky čeká Romodrom.“