Hrozba terorismu je v Izraelcích hluboce uložená, říká odcházející korespondent na Blízkém východě Jakub Szántó
Izraelci jsou skoro jako Italové. Tedy kdyby byli Italové na steroidech, shrnuje Jakub Szántó, novinář a korespondent České televize, jehož mise v Tel Avivu právě skončila. „Jsou velmi tvrdí a drsní. Často je to nepříjemné, člověk musí mít tvrdší lokty, ale jakmile člověk pronikne tvrdou slupkou, jsou velmi komunikativní,“ popisuje v rozhovoru s Lucií Výbornou.
Na Blízkém východě jako korespondent České televize strávil pět let. Naučil se prý během těch let být obezřetnější i v běžných situacích – například když jde na nákup nebo na poštu.
Izrael, to není stát, kde by se lidé jen báli, připomíná Jakub Szántó
Může to znít jako klišé, ale Izrael je podle blízkovýchodního zpravodaje České televize Jakuba Szántó zemí kontrastů – Tel Aviv se podobá přímořským letoviskům ve Francii nebo Itálii, v Jeruzalémě hraje velkou roli náboženství a silná židovská menšina. Rozhodně však nejde o místo, kde by se lidé báli a neustále se schovávali do krytů.
Jak říká, neustálá hrozba terorismu je v Izraelcích hluboko uložená. A to přestože teror není ani zdaleka tak každodenní, jak by se mohlo zdát.
„Člověk si je vždy vědom, co se děje kolem něj, více se dívá, nikdy nenechává opuštěné zavazadlo,“ popisuje novinář. „Na běžná opatření, jako je kontrola při vstupu do supermarketu, si ale člověk rychle zvykne.“
Zkušenost i pro děti
Na Blízký východ s ním před pěty lety kromě manželky odjely i dvě malé děti. A jak Jakub Szántó říká, je za to vlastně rád.
„Na rozdíl od českých dětí, které znají pojmy dobro a zlo jen z pohádek, a ne z běžného života, v Izraeli je to jiné. Vždy jsme se ale v debatách s dětmi vyvarovali označování národností, vždy jsme říkali, že ‚ti zlí lidé jsou teroristi’, nikdy ‚Arabové‘ nebo ‚Palestinci‘.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.