Hokej doma, alpské disciplíny v Tatrách: Česko by olympiádu s podporou sousedů zvládlo, věří Šťastný

Vy jste přišel s myšlenkou, že by se Česko mohlo ucházet o pořádání olympijských her v roce 2038 nebo 2042. Myslíte to vážně?

S touto myšlenkou přišla média, když se mě v souvislosti s olympijskými hrami v Miláně zeptala, jestli si dovedu představit olympiádu v České republice. Odpověděl jsem, že jako vlastenec, sportovec a ministr sportu si to představit dovedu, ale pouze za podmínek, že by takové hry byly komorní, úsporné a pořádaly by se v kooperaci s okolními státy, například se Slovenskem nebo Rakouskem.

Čtěte také

iROZHLAS

Česko se potýká s rozpočtovými problémy. Na pořádání olympijských her nemáme, míní Pavel

Pan prezident řekl, že „země, která se potýká s rozpočtovými problémy, za současné situace organizačně ani finančně na pořádání olympijských her nemá“. Rozpočtové problémy ale asi ještě nějakou dobu vážné budou, že?

To je pravda, a proto se v této chvíli debata točí okolo roku 2038 nebo 2042. Rozpočty jsou vypjaté, teď bychom na to neměli, ale to neznamená, že máme debatu vzdát a vůbec o tom nepřemýšlet.

Prezident odkazuje na své nedávné debaty s politiky a také s pořadateli her, které o víkendu končí v Itálii. Vy jste s nimi také mluvil...

V Miláně jsem strávil jeden den a mluvil jsem tam s řadou lidí. Překvapilo mě, že když do města přijedete, téměř nepoznáte, že se tam koná olympiáda. V minulosti jsem měl možnost navštívit olympijské hry v Aténách i v Turíně s prezidentem Václavem Klausem a tam byla atmosféra úplně jiná. V Miláně je to podobné, jako když projíždíte centrem Prahy nebo jedete po Jižní spojce či magistrále – skoro si toho nevšimnete.

Očekával jsem výraznější vizuální prezentaci her, například na letišti, billboardech nebo obecně větší aktivitu města. Takovou zkušenost mám právě z Atén, které byly olympiádou doslova „přebarvené“ a působilo to velmi slavnostně. V Miláně jsem si naplno uvědomil, že se koná olympiáda, až když jsem dorazil na stadion na hokejový zápas Česko-Kanada.

Spolupráce s partnerskou zemí

Pokud jde o případnou olympiádu v České republice, zmínil jsem, že by stálo za úvahu zaměřit se spíše na zimní hry. Stadion, na kterém jsme hráli, má kapacitu 12 tisíc diváků, tedy méně než pražská O2 arena s kapacitou zhruba 17,5 tisíce míst. Druhý stadion v Itálii má dokonce jen 6 tisíc míst. V Brně se navíc staví nová hokejová aréna s ještě větší kapacitou.

Čtěte také

iROZHLAS

Šťastný sní v roce 2042 o zimní olympiádě v Česku. Sněhu na českých horách do té doby zásadně ubude

Dovedu si proto představit, že pokud by k případné mezinárodní dohodě skutečně došlo, mohly by se u nás konat například hokejové turnaje, některé běžecké disciplíny, curling nebo krasobruslení. Alpské disciplíny by se pak mohly odehrávat například v Tatrách nebo v Alpách ve spolupráci s partnerskou zemí.

Exprezident Václav Klaus vznesl řečnickou otázku, která by napadla asi každého – zda by se zimní olympiáda měla konat na Monínci. Už jste si to vysvětlili?

Vysvětlili. On má Monínec rád, má tam nedaleko chalupu a několikrát jsme tam spolu lyžovali. Monínec je krásný areál. Zároveň ale zřejmě zachytil, že jsem jasně řekl, že Česká republika by takovou akci sama určitě nezvládla. Bylo by nutné se domluvit s dalšími zeměmi. A zároveň mluvíme o velmi dlouhém časovém horizontu.

Mezi možnými spoluorganizátory jste kromě Slovenska zmínil také Rakousko, Polsko a Maďarsko. Je Maďarsko zemí zaslíbenou zimním sportům?

To je trochu jiná věc. Víme, že Slovensko, Maďarsko, Rakousko a, tuším, i Slovinsko uvažují o společné kandidatuře na letní olympijské hry v roce 2036. Právě odtud tato debata vznikla. Jde tedy o dvě nesouvisející záležitosti.

Z mé strany je to úvaha a odpověď na otázku v roli ministra sportu. Nepovažoval bych za správné říci, že si myslím, že bychom to nezvládli. Osobně jsem přesvědčen, že bychom takovou výzvu zvládnout dokázali.

Není riziko, že vzhledem k pokračující globální klimatické změně tady za šestnáct let už třeba vůbec nebude sníh?

Nevím. Patřím k lidem, kteří tvrdí, že globální oteplování existuje a že na něm má člověk určitý podíl, i když je sporné, jak velký tento vliv je. Navíc kdo ví, jestli za šestnáct let vůbec nějaká olympiáda bude.

Čtěte také

Hala pro Jílka? Mohla být dávno splacená. Na Vysočinu by jezdily týmy z celého světa, tvrdí reportér

Může se stát ledacos. Žijeme v nejisté době. Z mého pohledu jsou olympijské hry často velmi megalomanské. Dokážu si představit, že země jako Spojené státy americké nebo Velká Británie, případně Spojené arabské emiráty, uspořádají velkolepou a nákladnou akci s obrovským rozpočtem.

Možná bychom se ale měli vrátit nohama na zem a přemýšlet, zda by olympiáda neměla být především svátkem sportu v úsporném, kompaktním, ekologickém a udržitelném pojetí, které je zároveň ekonomicky zvládnutelné.

Řekl jste, že by se organizátoři olympijských her možná měli vrátit k nízkonákladovému pojetí. To mě zaujalo. Jakou máte představu?

Podívejme se například na zahajovací ceremoniály. Stačí se podívat, jak vypadá třeba oslava Nového roku ve Spojených arabských emirátech. Zkrátka jsou země, které si mohou dovolit opravdu impozantní a velkolepé podívané.

Jsem ale přesvědčen, že samotný olympismus byl ve svých počátcích spíše skromný. Myslím, že bychom se k této myšlence měli vrátit. Možná k tomu přirozeně vede i spolupráce více zemí, protože když se podíváte například na vzdálenost mezi Milánem a Cortinou – časově je to podobné, jako když jedete z České republiky do Alp nebo do Tater.

Jak byste o nízkonákladovém pojetí přesvědčil olympijské hnutí nebo jeho představitele?

Nejdříve bychom museli mít partnera a teprve pak bychom se mohli dopočítávat nějakých nákladů.

Čtěte také

iROZHLAS

Může zimní olympiáda zvýšit zájem dětí o sport? Poslechněte si Kulatý stůl

Třeba bychom se pak mohli dočkat i zakleté rychlobruslařské haly. Teď už ne pro Martinu Sáblíkovou, ale pro Metoděje Jílka.

Ano. Jsou sporty, které jsou v České republice přirozené a máme pro ně odpovídající zázemí. Existují ale i sporty, pro které takové podmínky nemáme. Včera jsem v jednom podcastu diskutoval nejen o Metoději Jílkovi, ale také o některých našich lyžařích a lyžařkách. Říkal jsem otevřeně, že v Rakousku nebo v Itálii je díky ledovcům jednodušší trénovat než například ve Špindlerově Mlýně či jinde u nás, kde podmínky nemusí být vždy ideální.

Nemáme také moře, takže některé letní sporty, například jachting, jsou pro nás logicky složitější. Na druhou stranu je velmi zajímavé, že jsme tak úspěšní v rychlobruslení. Možná se podaří vybudovat potřebné zázemí, najde se vhodné místo i finanční prostředky a zvládneme to.

Takový projekt by navíc mohl přivést ke sportu velké množství dětí. A právě to potřebujeme – dostat děti a mládež ke sportu. Když vidí své vzory a úspěšné sportovce, přirozeně je to motivuje.

Co by případné olympijské hry přinesly České republice? A nebyla by to vzhledem k ekonomickým nákladům přece jenom vysoká sázka? Poslechněte si celých Dvacet minut Radiožurnálu.