Haškolog Radko Pytlík: Hrušínského Švejk? Grotesku nelze hrát, grotesku je třeba prožívat

Co se to tenkrát v hostinci u České koruny v Lipnici vlastně přesně odehrálo, nikdo neví. Nebo to snad bylo v Praze? Těžko říct. Jisté však je, že Jaroslav Hašek jednoho dne přišel domů, nechal si připravit papír a napsal několik prvních povídek. A co bylo na konci, ví – a umí citovat – snad každý Čech.

„Já jsem nevinnej, já jsem nevinnej,“ opakoval zježený muž. „Kristus Pán byl taky nevinnej,“ řekl Švejk, „a taky ho ukřižovali. Nikde nikdy nikomu na nějakým nevinným člověku nezáleželo.“

Nejvýznamnější Haškovo dílo dnes mají lidé spojeno s ilustracemi Josefa Lady, ti starší možná i s hlasem Jana Wericha. A zřejmě všichni si dobrého vojáka vizualizujeme jako Rudolfa Hrušínského ze snímku, který vznikl v roce 1956 v režii Karla Steklého.

Je však Hrušínského Švejk i Haškovým Švejkem? „Nikdy zřejmě nepochopíme, jak si Hašek Švejka vlastně představoval,“ uvažuje Radko Pytlík. „Rudolf Hrušínský byl obrovsky talentovaný herec, který však vyzrál poněkud později. V době, kdy Švejka hrál, na to ještě byl dost mladý a příliš podléhal směrnicím režiséra.“

Jaroslav Hašek: Data, fakta, dokumenty z pera Radka Pytlíka|foto:Alžběta Švarcová,Český rozhlas

Hrát grotesku není možné. Grotesku je třeba prožívat. I to v souvislosti s Hrušínského Švejkem tvrdí Radko Pytlík.

A v rozhovoru s Petrem Králem otevřel řadu dalších zajímavých témat. Tak například: v čem nejvíce tkví úspěch Osudů dobrého vojáka Švejka, románu přeloženého do 58 jazyků? Jaké největší mýty panují o životě Jaroslava Haška, který se narodil přesně před 130 lety? A která z jeho děl jsou neprávem opomíjena?