Harmonikář Václav Koubek uvěřil v Boha při pasení krav

10. duben 2011
Doteky víry

V dnešním hudebním okénku Noemova Archa nám harmonikář Václav Koubek sám poví, jak uvěřil v Boha a co je pro něj ta správná víra. Na plavbu záplavou hudebního balastu si tentokrát vezmeme písničku Abraham z Koubkova alba Ave.

„Po vysoké škole mě kvůli nějakým samizdatům tahali na policii. Kvůli tomu, že jsem chtěl emigrovat, mě chytili, takže jsem byl zase taženej na policajty. Kvůli vojně, když jsem nechtěl jít na vojnu, odmítl jsem, zase jsem byl taženej. V tu chvíli jsem utekl do Jeseníků, kde jsem dělal pastevce. A tam jsem najednou zjistil, že v té přírodě Bůh je. Že na to člověk nemusí věřit, ale musí vidět, že je něco uvnitř, co ho dělá silnějším, v tom presu. A tam jsem si poprvé začal říkat, když jsem byl celé tři roční období od jara do podzimu na pastvě jako pastevec, že vlastně jsem nějak s tou přírodou spojený, že je tady něco vyššího, že se můžu na to město vykašlat, že vlastně jsem silnější díky přírodě, potažmo díky něčemu, co jsou zákony přírodní i duchovní.“

„Být si vědom vlastního já, to si myslím, že je ta správná víra. Ten člověk, který ví, že má vlastní já, je schopen něco vytvořit, něco ubránit, za něco se postavit, pro druhého se obětovat, a to je právě to já. To je ta nejsilnější víra. Ve chvíli, kdy nemá vlastní já, tak není věřící, ale spíš pověrčivý a ubírá se ke skupině lidí, a je jedno, jak se jmenují. Ale něco jiného je být ve skupině pověrčivých lidí, než být sám věřící.“

autor: Karel Vepřek
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

S hereckými hvězdami poznejte tajemství textu starého dva tisíce let

Ondřej Kepka, režisér a moderátor

Ondřej Kepka

O věrné lásce statečného Chairea a sličné Kallirhoy

Koupit

Román byl napsán pravděpodobně už v prvním století našeho letopočtu a možná dokonce i dříve. Jde o první dochovaný milostný a zároveň i dobrodružný román nejenom antického, ale vůbec evropského písemnictví.