Fotbalová trenérka Pěničková: Ženský fotbal v Česku stoupá malými krůčky dopředu. Je to zatím málo

Blanko, jsi blázen do kopané?

Jsem. Pokud mám volný čas, tak doma v televizi zapínám jenom fotbaly. Koukám na mezinárodní zápasy, českou ligu a můžu říct, že na domácích zápasech Slavie nechybím už pár let. Fotbal je můj život. 

Jako hráčka Slavie jsi vyhrála šestkrát českou ligu, dvakrát domácí pohár a hrála jsi i ženskou Ligu mistryň. Fotbalové sny už máš splněné?

Snílek nejsem, jsem spíše pragmatik. Moji blízcí mě musí z toho pragmatismu dostat. 

Máš sen, jak by mohl ženský fotbal vypadat?

Samozřejmě, všichni co ženský fotbal dělají, tak na tom snu pracují. V některých zemích už to tak je, u nás trochu pokulháváme. Za Evropou i světem ztrácíme, ale snažíme se vydobýt nějaké místo na slunci. Jsou to malé krůčky, ale v posledních třech letech se udělal velký krok dopředu.

Jak se dívá Fotbalová asociace České republiky na nejvyšší domácí ženskou soutěž?

Častokrát slýcháme fráze, že ženský fotbal chtějí podporovat a investovat do něj, ale v praxi jsem to zatím moc nepocítila. Fotbalová asociace České republiky (FAČR) nás moc nepodporuje, je to většinou na samotných klubech. Zároveň budeme rádi, pokud se FAČR zapojí na větší propagaci, větším PR nejen zápasů reprezentace, ale i české ligy. Důvodem budou asi peníze, ale i s tím málem peněz by se dalo udělat víc.

Snaží se Fotbalová asociace České republiky propagovat ženský fotbal?

Nemám ten pocit. V posledním půlroce jsme hrály proti Spartě tři důležité derby a na to první to Sparta krásně načasovala, přišlo přes šest tisíc lidí, což je skvělá návštěva. Ale bylo to vše díky klubu. Je to klubová záležitost, ale nechápu, proč by to nemohlo projít i přes informační kanály reprezentace. 

Proč se finále poháru mezi Spartou a Slavií hrálo ve Vlašimi?

Bohužel to vycházelo na poslední víkend ligy, takže prostoru na stadionech nebylo tolik. Měly jsme trojsezení se Spartou a FAČREM. Se Spartou jsme si řekly, že klidně budeme hrát ve čtvrtek večer na Žižkově od šesti hodin, aby přišly lidi, ale FAČR nám nedalo celý měsíc žádnou zpětnou vazbu. Bylo nám řečeno, že na žádném hřišti v Praze se hrát nemůže, přitom jsme byly pro, že klidně utkání odehrajeme na Aritmě, Admiře nebo tak.. Nakonec se tedy hrálo ve Vlašimi. 

Profesionalizace ženského fotbalu

Chybí tu chuť soutěž profesionalizovat?

Ano. Hlavní osobou na FAČRu se pro ženský fotbal stal Erich Brabec, takže do něj se nyní vkládá naděje, že by tomu mohl pomoci. Má omezené finance a pracovní síly kolem sebe, takže nevím, zda je v jeho silách obsáhnout všechno. Pořád se to omílá okolo a neposouvá se to.

Kdy bude ženský fotbal v Česku profesionální?

Slavia a Sparta se o to snaží. Ve Slavii se chceme profesionálkami stát do dvou let, protože tě nutí okolí. Chceš hrát Ligu mistryň a bez toho nemáš šanci uspět. Sparta a Slavia se nesutále předhání, což nás posouvá výš a skvělé je, když se tam zapojí třeba Liberec, který ligu pozvedne. Těžko říct, kdy bude celá liga profesionální. 

Kolik ženských lig v Evropě je profesionálních?

Určitě anglická, španělská, německá, od této sezony i italská. Nejsem si jistá, jak to je ve Francii. 

Je v Česku dost ženských trenérek?

Nemáme. Je to o náboru a o tom, aby holky dostávaly do hlavy, že je potřeba studovat. Musí jim to být víc nabízeno, aby u fotbalu zůstaly. Neděláš to kvůli penězům, ale protože fotbal máš rád a jsi možná ochoten udělat víc, než jen kvůli výplatní pásce. Jsme pozadu. Podmínkou pro trenérky je, že musí mít minimálně A licenci. Je malé množství holek, které tu licenci mají. 

I kvůli tomu jsou trenéry ženských celků muži?

Dvacet let tam byla díra, kdy se bývalé hráčky v ženském fotbale neobjevovaly a neviděly příležitost. Vždy se to dělalo zadarmo, tak se pak logicky věnovaly profesní kariéře. Z mého pohledu já už bych to dělat mohla díky licenci, ale asi jsem ještě nenašla tolik odvahy. Profilicenci v Česku máme dvě. 

Blanko, jak hodnotíš uplynulou sezonu?

Byla skvělá. Na klubové úrovni se nám povedlo všechno, skupina základní části Ligy misryň pro nás byla obrovská zkušenost. Sice jsme pak poztrácely nějaké body v lize, ale zkušenosti nelitujeme. Jarní část soutěže vyšla na jedničku. Širší kádr nám vyhrál titul, protože se nám během sezony zranilo několik klíčových hráček, takže pomohla silná lavička. Uvědomily jsme si, že to nemůžeme hrát v šestnácti hráčkách, ale sezona byla megaúspěšná. 

Jak jste si užily zápasy Ligy mistryň na velkých stadionech?

Neměly jsme úplně štěstí na soupeře. Hrály jsme proti AS Řím, ale nehrálo se v Římě, protože byl stadion plný pro mužský zápas. I tak se hrálo za Římem, kam přišlo čtyři tisíce diváků. Prohrály jsme tam, ale asi to byl náš nejlepší zápas ve skupině. S velkoklubem Wolfsburg jsme vybojovaly cenný bod, což byl super sportovní zážitek. Bodů jsme chtěly víc, ale zkušenosti jsme posbíraly. 

Než vyrazíš na dovolenou, čeká tě ještě přestupové období..

Pro mě je to nejhorší práce, protože se prodlužují smlouvy, vyjednávají přestupy, probíhají komunikace teď už s agenty hráček. Tvrdím, že když přivedeme cizinku, tak je to osvěžující nejen pro tým, ale i českou ligu. Zároveň výběr hráček není lehký, protože agenti posílají sestříhaná videa, kde všechny vypadají jako Messi a já musím odhadnout, jak silná úroveň ligy to je a jestli se ti ta hráčka hodí. Navíc minimum hráček chce přijet jen na zkoušku, většina z nich chce přijet už s podepsaným kontraktem. 

Čtěte také

Fotbalistka Kateřina Svitková: Před odchodem do West Hamu jsem ještě chtěla uspět se Slavií v Lize mistrů, což se mi podařilo

Co bylo důvodem konce v pozici asistentky u národního týmu?

Reprezentace je pro hráčky i trenérky čest, ale po určité době jsem vycítila, že s realizačním týmem nejedeme úplně na stejné vlně, měla jsem jiné představy, jak by to šlo dělat.

S reprezentací nekončíš navždy?

Doufám, že ne. Možná to někoho překvapilo, ale když ti to bere tolik času a energie, tak v tom musím vidět smysl. S tím jsem se tam tak už nepotkávala, takže jsem to vzdala. Doufám, že jsem si tam dveře nezavřela. 

Jak se vede největším českým fotbalovým hvězdám?

Je to tak půl na půl v tom, kolik jich hraje a nehraje pravidelně. Kačka Svitková v Chelsea toho moc neodehrála i kvůli zranění, ale také velké konkurenci. Andrea Stašková odešla z Juventusu do Atletica Madrid a konkurence na jejím postu je také velká. Příležitostí nedostávala tolik a je to vidět v národním týmu, že holky nejsou tolik herně vytížené. Jedna z mála, která hraje pravidelně, je Klára Cahynová v Seville. Cahynová je tak tahounkou národního týmu, ale ostatní hráčky ze zahraničních lig jsou třeba i díky menšímu vytížení na tom hůře než hráčky z české ligy. 

Talkshow Na place každou středu na Radiožurnálu Sport|foto:Aleš Vavřík