Filmy roku 1968
Všichni dobří rodáci – zakázaný obraz poválečného života, který zasáhla kolektivizace
Brzy poté, co měl snímek premiéru v kinech, se dostal na seznam zakázaných děl. V trezoru tak Všichni dobří rodáci zůstali až do roku 1989. Film popisuje kolektivizaci zemědělství na českém venkově v padesátých letech a osudy venkovanů, kteří se dostávali do konfliktu s režimem a komunistickou mocí. Slouží tak jako poválečná kronika života na moravské vesnici.
Čtěte takéVzpomínáme na rok 1968! Časová osa, články a medailonky na webu projektu
Režisér snímku Vojtěch Jasný do Rodáků obsadil obyvatele Bystrého a okolních obcí na Vysočině, kde se film natáčel.
Většina herců a filmařů bydlela během natáčení v místních rodinách. Jasný popisoval, jak společné soužití probíhalo: „A oni se sžili a zase ti rolníci se od nich naučili herectví. Z těch lidí se stali filmoví herci, takoví praví. A z herců se stali opravdoví lidé.“
Režisér Československé nové vlny Vojtěch Jasný roku 1970 emigroval a další snímky už filmoval v zahraničí. Předtím natočil mimo jiné film Až přijde kocour, kde se experimentovalo s barevným filmem a filmovými triky a kde také svou poslední velkou roli ztvárnil Jan Werich.
Ústřední roli Františka, který odolával vstupu do zemědělského družstva nejdéle, ztvárnil Radoslav Brzobohatý. Brzobohatý se s Vojtěchem Jasným znal už ze studií na gymnáziu a mluvili spolu prý valašsky.
Režisér mu oznámil, že pro něj má nějakou roli už pár let předem a dodal: „Musíme počkat, až ten život budeš mět v ksichtu.“ Rok před natáčením Rodáků Jasný Brzobohatému řekl: „Tož už to v ksichtu máš, už tam ten život je, už jdeme točit.“
Ve filmu se objevuje mohutné zvonění – jde o zvon bysterského kostela, největší zvon, který ve filmu zazní. V kostele samotném se odehrávalo i několik scén v Rodácích.
Nahoře na kůru za varhanama sedí pan Brodský jako komunista… A s bysterským sborem doplněným o svitavské zpěváky trénuje píseň Sláva Stalinovi a Benešovi.
Zbyněk Unčovský, pamětník natáčení
Podle Zbyňka Unčovského je film popisem toho, jak kolektivizace v té době probíhala ve většině venkovských družstev: „To byl obrázek, jak to opravdu v této republice vypadalo.“
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
