Fakulta, rok poté. Poslechněte si pět silných příběhů spojených s tragickým výročím
„Akademická obec je raněná, ale není zlomená.“ Měsíc pro fakultu pomohl s návratem do školy po střelbě
Přesně před rokem zasáhla Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze největší tragédie svého druhu u nás. 21. prosince 2023 tam student této vysoké školy zastřelil čtrnáct lidí, dalších 25 zranil. A ještě před tímto hrůzným činem zavraždil další tři.
21. prosinec loňského roku, patnáct hodin a dvě minuty. Do budovy filozofické fakulty na náměstí Jana Palacha vbíhají první policisté a vyhánějí všechny ven. Střelec se pohybuje ve čtvrtém patře a poté na ochozu budovy. Tam se k němu policisté přibližují a v 15.19 se útočník zabíjí.
„Osobně jsem mohl vidět arzenál zbraní v budově, jsem přesvědčen, že nebýt rychlého zákroku policie, obětí by bylo násobně více,“ řekl ihned po zásahu policejní prezident Martin Vondrášek. Vláda vyhlásila státní smutek na 23. prosinec. Zastavilo se všechno, provoz přerušily obchody nebo pražské letiště.
Čtěte také
V pravé poledne drželi lidé tichou vzpomínku za oběti. Zvon Zikmund v katedrále sv. Víta odbil za každou oběť jeden úder. V katedrále se konala velká zádušní mše. Chrám sv. Víta byl prakticky zaplněný. Lidé stáli všude. Přišel také prezident Petr Pavel. A byli tu především studenti – i ti, kteří byli svědky tragických událostí, absolventi školy nebo učitelé.
Měsíc pro fakultu
Po Novém roce začal takzvaný Měsíc pro fakultu – šlo o různé aktivity, které studentům, učitelům i dalším pomohly vyrovnat se s tragickou událostí. Tou první byl průvod od Karolina a symbolické objetí fakulty.
„Budeme žít a budeme studovat dál. Naše akademická obec je raněná, ale není zlomená,“ řekla tehdy rektorka Univerzity Karlovy Milena Králíčková. Přesně měsíc po tragédii se na chvíli otevřela studentům a vyučujícím část přízemí. Mohli si třeba poslechnout krátké přednášky nebo vyměnit knížky.
„Zároveň tady bude možné dát si čaj a sušenku, prostě se potkat z různých oborů, popovídat si – studující i vyučující,“ popisovala děkanka Eva Lehečková.
Čtěte také
Interiér budovy museli postupně opravit, ukazoval proděkan Martin Pehal. „Jak vidíte, tak tady dveře úplně scházejí. Stav ostatních je, že buď jsou v pořádku, protože je lidé stačili odemknout, a tam kde je nechtěli odemknout, tak těch 137 dveří je vylámaných.“
Na výuku se studenti vrátili v únoru.
Na budově fakulty vlála černá vlajka, na schodech před vchodem byly vidět mastné skvrny od ohořelých svíček. Připomínky prosincových událostí ale přebíjelo hlučné podloubí – studenti si podávali vchodové dveře. Ve vstupní hale je překvapoval Monty, terapeutický miniaturní kůň.
„Kdo může říct, že má ve škole koně?“ komentovala procházející studentka. Monty na fakultě budil rozruch, lidé si ho chodili hladit a krmit dobrotami.
„My jsme si dělali i screening, jaký typ pomoci pomáhá. Zvířecí terapie byla velmi důležitá pro velkou část komunity,“ míní s odstupem času proděkanka Michaela Slussareff.
V nejpostiženějším 4. patře pak po opravě vzniklo pietní takzvané tiché místo. To se právě teď do konce roku zmenší na jednu místnost. Zbytek – jako symbol vypořádání se s tragédií – bude opět sloužit původnímu účelu, tedy vědě, výzkumu a výuce.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
