Evropskou unii jsme si zdémonizovali sami, když jsme pochopili, že to není sám o sobě ráj na zemi, říká diplomat

Unikátní výzkum agentury STEM Rozděleni Evropou, který zjišťoval, jak Češi vnímají EU, se dotazoval více než 2000 respondentů. Vy jste dlouhá léta zastupoval Česko v unijních institucích. Rozumíte postoji Čechů?

Víme o něm a pracujeme s ním poměrně delší dobu. V některých článcích a vystoupeních jsme skutečně spíše používali slovo Evropa než EU a myslím si, že to je dozvuk mnoha let fungování našich činitelů a jejich vyjadřování se na adresu EU, kterou jsme si my sami tak trošku zdémonizovali. Dostává se z toho samozřejmě obtížně. Musíme na tom ale společně pracovat, aby se to změnilo.

Čtěte také

iROZHLAS

Rozděleni Evropou: EU je problematická značka, řada Čechů od ní chce vnější štít, jiní klid na práci

V listopadu 1989 a po listopadu 1989 byl jedním z hlavních politických hesel Návrat do Evropy, čímž byla myšlena Evropská unie. Potvrdilo to i referendum před vstupem do EU. Kde se podle vás zlomilo, že EU lidé začali vnímat jinak než Evropu?

Pro mě byla Evropská unie a Evropa vždy jedno a totéž. Společným cílem bylo zasednout u jednoho stolu a moct věci ovlivňovat. Už při jednání o přistoupení jsme ale začali zjišťovat, že EU není rájem na zemi sama o sobě, že to je hlavně o tom, jakým způsobem si vyjednáte pro sebe podmínky.

Už tehdy bylo jasné, že i v Bruselu dochází k velmi intenzivním střetům národních zájmů. Výsledkem bylo, že se EU začala zreálňovat v očích každého z nás, protože to není jenom o tom, že se budeme mít vstupem lépe, ale je to o tom, jak budeme schopni si naše členství vyjednávat. Pro mnohé přišla v tomto okamžiku deziluze, střetli se s mnohem větší konkurencí, s novými podmínkami, požadavky, takže každý se v tom nějakým způsobem musel najít, což zřejmě odráží i dnešní postoj některých občanů.

Čtěte také

Rozděleni Evropou. Jaký je vztah Čechů k Evropské unii?

Polovina respondentů si myslí, že téma EU rozděluje a štěpí společnost. Vnímáte to stejně?

Vnímám to stejně. Je poměrně zřejmé, že na obou okrajích spektra je určitá skupina lidí přesvědčených, ať negativně nebo pozitivně. Hraje se tedy o střed. Když jsem se díval na ta čísla, tak 65 % těch, kteří jsou buď vlažně pro, nebo vlažně proti, anebo nerozhodnutí, je na můj vkus docela velká skupina. Právě na tuto skupinu je potřeba se komunikačně zaměřit a poskytovat jí dostatečné množství srozumitelných informací o tom, jak Unie funguje a co to přináší pro nás. Abstraktní věty o míru a bezpečnosti jsou totiž obtížně hmatatelné.

Když ale budeme schopni u každého návrhu, který je na stole, dát vedle sebe, co to znamená pro nás a co jsme dokázali vyjednat, a to potom vysvětlíme lidem, je to podle mě cesta, jak se z toho dostat.

Vy říkáte, že jde o to, vysvětlovat fungování EU srozumitelněji. Nejsou ale EU a její instituce ve své podstatě až příliš komplikované?

Jsou komplikované. Ze své vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že naučit se, jak všechny instituce fungují, trvá tak půl roku. Není to triviální. Zároveň strach pramení z neznáma, od čehož se mnohdy odvíjí i naše pozice.

Čtěte také

iROZHLAS

Evropská unie je jedno z mála témat, na které Češi nejsou experty, glosuje sociolog Martin Buchtík

Navíc jsme dlouhou dobu žil v tom, že svět unijní a svět náš byly stavěny do pozice my a oni. Ze svého přibližně dvacetiletého působení v různých pozicích v unijním dění mohu ale potvrdit, že tomu tak rozhodně není. Nic se neděje za našimi zády. U všech důležitých rozhodnutí jsme přítomni ve všech fázích projednávání a samozřejmě záleží na tom, jak kvalitní a akční naši lidé jsou.

Výzkum Rozděleni Evropou se zabýval i tím, co lidé o EU vědí. Analytici STEM na základě výsledků konstatovali, že v základních vědomostních otázkách má česká veřejnost ve směru k EU značné rezervy. Jak je to možné?

Roli hraje osobní zájem člověka. Pokud člověk nemá aktivní zájem, velmi často se k němu informace nedostanou. Proto je důležité vytvořit takovou poptávku, aby se lidi chtěli o EU zajímat. Nemusíme si nutně pamatovat, jestli jsme do EU vstoupili v květnu, nebo v červnu, ale měli bychom vědět, že to, co se v Bruselu odehrává, má dopad na naše každodenní fungování.

Je to role především politiků, kteří by tuto rovnici měli vysvětlovat. A když je problém, neschovávat se za Brusel, ale naopak transparentně, ne elitářsky, umět vysvětlit, když přijedou z Bruselu, co se tam skutečně podařilo vyjednat a jaký to má smysl pro nás...

Petr Pavel v novoročním projevu rozvířil v Česku diskusi o přijetí eura. Do jaké míry může prezident přispět k tomu, aby se lidé o EU zajímali více? Co hraje největší roli v nezájmu o eurovolby? Poslechněte si celých 20 minut Radiožurnálu.