Dlouho skrývaná pravda o absinthu. Skutečně je halucinogenní?

6. říjen 2014
Encyklopedie Radiožurnálu

Na konci srpna roku 1905 měly evropské noviny téma, po kterém by s radostí skočil i dnešní bulvár. Švýcarský rolník francouzského původu Jean Lanfray zastřelil puškou svoji těhotnou manželku a dvě malé dcery poté, co mu žena odmítla vyleštit boty. Následně se neúspěšně pokusil zastřelit i sám sebe. A kdo byl podle všeobecného mínění viníkem? Dvě sklenky absinthu, které Lanfray po ránu vypil.


Mezi slavné pijáky absinthu patřili Alfred Jarry, Vincent van Gogh, Henri Toulouse Lautrec, Verlaine, Arthur Rimbaud, Charles Baudelaire, Oscar Wilde, Edgar Allen Poe, Pablo Picasso nebo Ernest Hemingway.

Tehdejší kritici argumentovali závažnými psychickými následky požívání tohoto bylinného likéru. Dodnes je běžně zažitá představa, že absinth způsobuje halucinace. Tyto argumenty se však nikdy nepodařilo dostatečně vědecky podložit.

Absinth sice obsahuje neurotoxický jed thujon z pelyňku pravého, který při předávkování způsobuje křeče, v likéru je však obsažen pouze v malém, prakticky neškodném množství. Lanfrayovo vražedné jednání je tak spíše nutné přičíst jeho celkovému alkoholismu nežli psychotropním účinkům zeleného moku.

Edgar Degas: L'Absinthe (1876)

Na absinth měla podle určitých výkladů už dlouho předtím spadeno vinařská lobby, kterou levnější a silnější alkohol připravoval o zisky, a snažila se jej všemožnými způsoby očernit. Navíc v té době sílila i různá prohibiční hnutí, která kriticky reagovala na rostoucí míru alkoholismu v tehdejší společnosti.

Lanfrayův čin byl patrně poslední kapkou. V roce 1908 zavedla Švýcarská federace zákaz výroby a konzumace absinthu, postupně následovaly i další státy v Evropě i zámoří. Švýcarsko absinth znovu legalizovalo v roce 2004, po více než 100 letech je legální ve většině západních zemí.

Viktor Oliva: Piják absintu v kavárně Slavia (1901)
autor: ČRo
Spustit audio