Dětská skupiny Ambrože Dunky se rozšíří o nové dvě pobočky. Ve Varnsdorfu a Novém Boru
Ambrož Dunka se svojí manželkou Danielou chtěli vytvořit prostředí, které podporuje komplexní rozvoj dětí. Proto založili dětskou skupinu, která funguje pod záštitou dětského centra Naděje ve Varnsdorfu.
Ambrož Dunka už sedm let ve Varnsdorfu provozuje dětskou skupinu s kapacitou 12 dětí. I když si dětské centrum Naděje mezi místními získalo svou prestiž, začítky nebyly jednoduché.
“Největší překážkou bylo najít vhodný prostor tak, aby byly splněny všechny hygienické normy. Dále jsme potřebovali sehnat peníze, abychom ho mohli přebudovat, což se nakonec podařilo z Evropských fondů.”
Vystudoval jste pedagogickou fakultu a nějaký čas jste působil na základní škole. Měl jste vždy blízko k dětem?
“Sedm let jsem učil na základní škole v Jiříkově. Bral jsem to jako poslání.”
Od kolika let mohou děti do vaší dětské skupiny docházet?
“Můžeme mít děti od jednoho roku až do předškolních let. Roční děti ale nemáme, protože sám maminky přesvědčuji, aby kojily dokud to jde. Běžně ale máme děti od roku a půl, od dvou let.”
“Některé děti od nás šly i do školy. Zapsaly se v klasické školce, pak docházely k nám, připravovaly se na zápis a pak pokračovaly do školy.”
“Více se zaměřujeme na menší děti, protože se hůře dostávají do klasických škol.”
Nepotřebujeme rozdělovat děti na české a romské
Zakládáte si na tom, že je vaše skupina česko-romská. Bylo to tak od počátku fungování dětské skupiny?
“Šlo o záměr. Nemyslím si, že je správné rozdělovat na romskou a českou dětskou skupinu. Měly by být promíchané.”
“Snažíme se pomáhat, i těm, kteří pocházejí ze slabšího sociokulturního prostředí. Tam je to totiž nejvíc potřeba.”
Nechápu, proč to jinde nejde, my s tím problém nemáme. Funguje nám to řadu let moc hezky. Základem je komunikace s rodičem. Nezažili jsme, že by si české děti stěžovaly na romské, nebo čeští rodiče na romské a naopak. Za to, že nám to funguje, jsme strašně rádi.”
Jaké metody a přístupy používáte při přípravě dětí na mateřskou a základní školu?
“Přístupy se odvíjejí od věku dětí. Hodně malé děti učíme základní hygienické návyky - jak na nočník, umýt ruce, sedět u stolu, jíst lžičkou. Za větší milník považujeme právě schopnost dojít si na nočník.”
“U větších dětí je priorita jednoduchá. Chceme jej připravit na zápis tak, aby ho zvládlo bez větších problémů a bylo schopné se v novém kolektivu socializovat.”
Individuální plán pomáhá dětem i rodičům
Jak se vám daří do vzdělávacího procesu zapojovat rodiče?
“Fungujeme hodně transparentně, vzdělávacímu procesu jsme hodně otevření. Od rodičů zjišťujeme, jaké mají potřeby a přání a ty se snažíme skloubit s naším individuálním vzdělávacím plánem, který pro děti po konzultaci s rodiči připravujeme. Reflektujeme například pracovní dobu rodičů, ale zejména obsah, tedy to, co si dítě z dětské skupiny odnáší.”
Plánujete rozšířit své služby i do dalších měst?
“Otevíráme dvě pobočky. Jednu ve Varnsdorfu, která bude rozšířením stávající dětské skupiny v nových prostorách. Druhá bude v Novém Boru a půjde o úplně novou skupinu pro dvanáct dětí.”
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.