Co mám rád
S datem 14. listopadu se dostáváme k dalšímu cyklu pořadů, které se vysílaly v oněch plodných a dynamických 60. letech. Tentokrát se několika ukázkami vrátíme k pořadu s názvem „Co mám rád“, který se vysílal na podzim roku 1968.
Pravda – zaznamenal jen několik pokračování, protože podzim roku 1968 znamenal – a to nejen v rozhlasovém vysílání – dobu neustálých změn, nových a nových restrikcí, dalších vynucených odchodů rozhlasových pracovníků od jejich práce. Ale o tom až později. - Průvodci pořadem „Co mám rád“ byli onoho 14. listopadu 1968 dva tehdy známí, později zapomenutí hlasatelé – manželé Neoveští. Takto se v úvodu nového vydání pořadu představili.
Z odpovědi Jaroslava Dietla je dobře slyšitelná atmosféra, která vládla v zemi v pozdním podzimu roku 68. O tom, co se stalo v srpnu, o invazi vojsk varšavské smlouvy, se už nemohlo mluvit otevřeně. V podtextu všech vystoupení, jež v pořadu „Co mám rád“ zazněla, však byl pocit ponížení a nesvobody, která zavládla, velmi dobře patrný. Bylo tomu tak i v dalších vyznáních, jež pořad obsahoval. Hovořili v něm dále výtvarník Alois Fišárek, dramaturg Milan Šulc, herec Václav Voska a režisér Zdeněk Podskalský. My si však připomene vyznání závěrečné, jehož se ujali sami průvodci pořadem, manželé Neoveští.
Manželé Neoveští byli v průběhu srpnové okupace shodou okolností na dovolené v Beskydech. Ihned se zapojili do protiokupačního vysílání rozhlasové stanice Ostrava. Na konci roku 1968 byli z rozhlasu vyhozeni. V roce 1969 odešli z republiky a další život prožili ve Spojených státech amerických.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Šéf pražského magistrátu: Odbor obviněného úředníka Krejči porušoval zákon při povolování billboardů
-
Tchajwanské investice hlásí Ústí i Žatec. Čipová továrna TSMC v Drážďanech pomůže i Česku
-
Loajalita výměnou za ochranu? USA poslaly členům NATO dotazník k Trumpově politice
-
Knedla po evropském triumfu cílí na světovou špičku. ‚Ještě nekončíme,‘ říká plavec po pařížském zlatu