Cimrman baví i generaci pravnuků. Je totiž nadčasový. Jakkoli to zní jako klišé, usmívá se historik

Tomáši, ty jsi podle mě jeden z nejpovolanějších cimrmanologů u nás. Ostatně o historii divadla jsi napsal svoji diplomovou práci, která pak na popud Zdeňka Svěráka vyšla knižně s titulem Divadlo Járy Cimrmana po padesátce. Své posedlosti ale vděčíš i za to, že jsi dnes rozhlasový redaktor. Jako kdysi většina otců-zakladatelů.

Ano, já si uvědomuji, že když jsem do Rozhlasu před více než rokem nastoupil na stáž, tak mi umožnili, abych první dvě reportáže natočil o Divadle Járy Cimrmana.

Čtěte také

Smoljak byl dlouho skeptický, ale přišel na to, že Cimrman není jen ptákovina, vzpomíná Zdeněk Svěrák

Ty jsi byl 3. září na zahajovací schůzi 56. sezony. I já jsem byl na obdobném startovním setkání před 53. sezonou, tedy v roce 2019. Přiznám se ale, že na to nevzpomínám rád, protože tu noc ve věku 88 let zemřel Jaroslav Weigel.

S jeho synem Michalem Weigelem jsme si na zájezdu, kam jsme společně vyrazili hned v začátku sezony, uvědomili, že je 5. září 2022 a že přesně před třemi lety zemřel jeho otec Jaroslav, grafik a herec Divadla Járy Cimrmana. Ale hlavně že jsme v Rychnově nad Kněžnou, kde se v místním pivovaru 2. ledna 1931 Jaroslav Weigel narodil. A tak jsme se tam zašli podívat a hledali jsme pamětní desku, kterou tam před lety odhalili.

Ačkoli Michal Weigel je herec, který navíc převzal po otci žezlo výtvarníka divadla, bazíruje na tom, že je kulisák.

Ano, je to zvláštní. On je jeden večer herec, druhý večer kulisák. A ještě víc to platí v případě Roberta Bárty. Michal Weigel je typ, který se bojí vylézt na jeviště. Třeba ve Švestce řekne na konci dvě tři věty a je rád, že si je pamatuje. To z Roberta se stal herec velkých rolí. Například převzal roli vizionáře Jaroslava Weigela ve hře Posel z Liptákova. Hraje barona v Africe. Takže to je přesně ten typ herce, respektive kulisáka, kterého se Zdeněk Svěrák vždycky ptá, když přijde do divadla: A ty jsi dneska herec, nebo jsi lopata?

Čtěte také

Cimrman by zaplesal. Žižkovské divadlo slaví, jubilejní cimrmanovské představení připadlo na 22. 2. 2022

Vzpomínám si, že i Honza Kašpar si svého času zakládal na tom, že je kulisák. Je to v Divadle Járy Cimrmana něco jako stavovská čest?

Honza Kašpar mimochodem nebyl jenom kulisák. On byl technik, osvětlovač, jevištní mistr. Tím ale, jak řídly řady hereckého souboru, valná většina se jich dostala na jeviště. Nové kulisáky už nepřibírají. Kulisáci mají navíc v divadle i svou samostatnou šatnu. Na dveřích je od letošní sezony cedulka MNH – méně nadaní herci.

Čtvrtého října uběhlo 50 let od premiéry hry Akt. Máš jako mladík vysvětlení, proč humor autorské dvojice Smoljak–Svěrák baví i generace jejich pravnuků?

To, že je nadčasový, je možná klišé, ale jiná odpověď asi neexistuje. Jejich humor není nijak satirický, i když místy ano, ale je zkrátka použitelný v jakékoli době. To, co oni napsali na sklonku 60. let, za normalizace, v devadesátkách i před 14 lety, je pořád aktuální. A nejvtipnější na tom je, že se v těch hrách najednou objevují místa, která oni dříve vůbec vtipně nezamýšleli. A najednou s nějakou třeba politickou nebo společenskou situací vtipná jsou.

Na druhé straně jsou tam i místa, kterým už mladší generace těžko porozumí, nebo ne?

Ano. Třeba v Poslovi z Liptákova i v té části vizionáře, kdy se cituje Petr Bezruč, jsou věci, které nemusejí řadě mých vrstevníků nic říct. Stejně tak v Němém Bobši se cituje Jan Neruda – polka jede, polka jede – na to se už smích neozývá, byť prý sál dřív burácel.

Ty chodíš do divadla skoro na každé představení. Jaké tam vídáš diváky?

Často to jsou mladé páry v mém věku, 20 30 let. Myslím si, že je to tak, že ten jeden to zná z domu, tak to bylo i v mém případě, a vezme zkrátka toho druhého s sebou. Tomu se to také zalíbí a začnou chodit spolu. Nebo na to zkrátka rodiče berou děti.

Můžeš si jako vědec-historik dovolit ten luxus mít i svou nejoblíbenější hru?

Nejoblíbenější hrou je Záskok. Ale snažím se hledat i v dalších hrách. I hry, jako je Lijavec nebo Němý Bobeš, které se na program divadla dostávají poměrně málo, jsou vtipné a jedinečné. A velmi hluboké.

Jak vypadala zahajovací schůze 56. sezony? Jaký ohlas měla zahajovací hra Hospoda Na mýtince hraná v Dobrušce? A jak se daří na jevišti synům, kteří pomáhají svým otcům? Poslechněte si speciální vydání rozhovoru Vladimíra Kroce.