„Červený nos je vstupenkou do světa, kde fungují jiné fyzikální zákony.“ Klauni rozveselují dětské uprchlíky

Dívají se na vás jiné oči, než když běžně jako zdravotní klauni přijdete do nemocnice?

Jiné je prostředí a jiné jsou okolnosti. Je tam hodně lidí. V nemocnicích, kam chodíme na pokoje, jsou třeba tři děti na pokoji, oproti tomu jich je tady třeba pět stovek a rodiče. (smějí se)

Já vám závidím tu pozornost. Vzala jsem si tento zelený klobouk. Pomůže mi třeba tenhle klobouk prolomit tu počáteční nedůvěru?

Klobouk je dobrý jako vstupenka. Bude se něco dít. Pak jde o to, co se bude dít. Trochu té praxe musíme mít, abychom mohli jít před plný Kongresový sál... Kromě nemocničních pokojů, kam chodíme, kde je to samozřejmě intimnější, chodíme pravidelně i do větších prostor na ambulance v různých nemocnicích, takže máme zkušenosti.

Čtěte také

Akt pomoci je věc, která vnitřně odmění. A smích přináší úlevu, radí psychiatr Radkin Honzák

Ten nos klaunskej, ten tam pracuje víc než ten klobouk. (smějí se) 

Nos je vstupenkou do světa, kde fungujou jiné fyzikální zákony, když ho má člověk na sobě, tak jiné fyzikální zákony může podstupovat zcela bez okolků. Všichni ostatní, kteří se na něj koukají, vstoupí do jeho světa.

Hlavně jsem si říkal, abych se nerozbrečel.
Zdravotní klaun z Kongresového centra

Já bych jako klaun měla trošku nervy, že se mi to nepovede. Říkal jste, že sám jste sem šel před týdnem s obavami.

Ano. Centrum se teprve zabíhalo, celková atmosféra nebyla ideální a šel jsem sám. Musel jsem to rozdýchat. A hlavně jsem si říkal, abych se nerozbrečel, protože to je silný zážitek. Ale děti jsou děti. Přes ně se dostaneme i k dospělým. Jsme schopni změnit na chvíli tu atmosféru, dostat je z reality, ve které jsou.

Kdy byla situace fakt tíživá?

Pro mě to bylo tíživé tady. Byli jsme tady poprvé v neděli. Pod vlivem všech zpráv na sociálních sítích a v médiích. Když se potom člověk potká tváří v tvář s těmi lidmi a představí si, co za sebou v těch posledních čtrnácti dnech mají, tak to pro mě bylo těžké. Bylo mi jich strašně líto.

Člověk musí překovávat svoje zábrany, bloky, které se vynoří, aby se do té práce dostal. V nemocnici mám největší problém s oddělením psychiatrie. Protože neduhy, které tam děti mají, nejsou vidět. Jsou v hlavě. To je pro mě nejtrýznivější.

Jak na vás reagují dobrovolníci tady, hasiči, spousta dalšího personálu? Mají vážné starosti, a pak se objeví klaun a začne je tahat do etudy.

Všichni jsou úplně bezvadní. Ve sto procentech. Většinou jim řekneme, že mají pauzu, že to za ně bereme, a oni jsou rádi. (smějí se)

Jak se člověk může stát zdravotním klaunem? Proč je důležité si najít svou postavu? Jak se pozná, že zdravotní klaun udělal dobrou práci? Poslechněte si celý rozhovor.