Boleslav Polívka: Film je nekrofilní umění

Host (Boleslav Polívka): Dobrý den.

Moderátor (Vladimír Kroc): Dobrý den. My teda jenom stručně základní data, než si začneme povídat. Samozvaný valašský král se narodil 31. července 1949. Vyrůstal ve Vizovicích na Zlínsku, absolvoval herectví na JAMU. Spoluzaložil velmi úspěšné divadlo Husa na provázku. Dále působil v pantomimě Borise Hybnera Ctibora Turby. V současnosti má v Brně Divadlo Bolka Polívky. Hrál v mnoha filmech. Například Musíme si pomáhat, Vyhnáni z ráje, Cesta z města, Obecná škola, Pelíšky, Eliška má ráda divočinu. Je jich hodně. Něžný barbar nebo Zapomenuté světlo. Má dvě dospělé dcery a devítiletého Vladimíra. My si povídáme na karlovarském festivalu. Teď jsme v hotelu Termal v takovém studiu, kde se slyšíme s velkým zpožděním, jako kdyby ten signál obletěl zeměkouli, tak proto možná jsme zpočátku působili tak, že jsme...

Moderátor (Naděžda Hávová): Nejistě.

Moderátor (Vladimír Kroc): Z vesmíru mimozemšťani. Když o filmu, vy jste o filmu prohlásil, že to je nekrofilní umění.

Host (Boleslav Polívka): No, já tomu řikám nekrofilní umění samozřejmě ve velkých uvozovkách, že už dávno mrtví někdy baví ještě živé. Tak samozřejmě musíme vzpomenout třeba na nedávno zesnulého mýho velkýho přítele Vlastimila Brodského. Najednou vidíte film a von s tou pistolkou si tam pohrává a nakonec to tak dopadne v tom životě. Tak proto tomu řikám, jako že to je tak jako nebezpečný trošku.

Moderátor (Vladimír Kroc): A vy se tím někdy zabýváte takovou myšlenkou, že třeba jednou poběží vaše filmy a vy už budete někde jinde?

Host (Boleslav Polívka): No, zabývám se tou myšlenkou okrajově.

Moderátor (Vladimír Kroc): Dobře.

Host (Boleslav Polívka): Že jsem ještě, já jsem ve věku, kdy se mládí snoubí se zkušeností. A pomalu už zkušenost začíná nabývat vrchu.

Moderátor (Naděžda Hávová): My jsme tady v úvodu zmínili vlastně váš takový stručný životopis. Povězte nám, pane Polívko, jak jste se vlastně k filmu dostal?

Host (Boleslav Polívka): No, to já vim docela přesně, že jsem se dostal k filmu náhodou. Když přijela Věra Chytilová s kameramanem Ornšnetem, kterej to potom nakonec zesnímil kvůli filmu Kalamita. A my jsme tehdy byli takový jako, jak bych řekl prostě avantgardně založení. A film, tehdejší film nám připadal prostě úplně ubohý, televize nám připadala ubohá, takže my jsme byli v tý takový klausuře, my jsme byli takoví mniši toho divadla. Takže vlastně film a televize pro nás bylo prostě zničující, hloupí a nebezpečné jako pro to, čemu jsme tehdy řikali nadání. A přijela Věra Chytilová a teď mi dala ten scénář. A seděli jsme v hospodě, která se jmenuje Venuše, která už neexistuje. A ona mi, a já jsem se jenom do toho scénáře podíval a řikám, tak to nikdy. A ona říká, neblázněte. Tehdy mi ještě vykala, já jí vykám do dneška. Ona už mi tyká dlouho, dlouhá léta. Neblázněte, ale tam si můžete vymýšlet, aby voni to schválili. To už potom můžeme dělat jiný film. Tak jsem pochopil vlastně ten účel toho scénáře byl jenom, že to je pro ty schvalovatele a potom, že se dělaj jiné věci. A taky to bylo čtyřikrát zaražený, čtyřikrát se to nedotočilo a nakonec její pílí a jejim obrovskym prostě úsilí se to nějak dokončilo. Jmenovalo se to Kalamita. Tak to byl první film a měl jsem štěstí, že zrovna to byla Věra Chytilová.

Moderátor (Naděžda Hávová): Mimochodem, když mluvíte o tom vymýšlení. Povolují režiséři Bolkovi Polívkovi improvizovat na place?

Host (Boleslav Polívka): No, dovolují a oni to vlastně i trošku vyhledávají a to nejenom u mě. Ale třeba Eva Holubová to je takový, po ránu, po ránu, mokrý hadr na tlamu. A teď mi to tam dá a já řikám, a já jsem ztratil zrak. A to všechno je vlastně taková ta jedna, jedno předílo...

Moderátor (Vladimír Kroc): A to vzniklo přímo na tom place?

Host (Boleslav Polívka): To vzniká na place nebo jako při těch zkoušení nebo obezkušování. Ale ti dobří režiséři, na který já mám štěstí, tak vlastně oni jsou takový ten nejjemnější filtr a propustí jenom to, co vopravdu se jim hodí. Takže určitě jako třeba je spousta věcí, který člověk by rád, ale vono to nejde, protože se to nehodí tomu, tomu kapitánovi tý lodi, že jo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Co je pro vás určující, když se rozhodujete, jestli vzít roli? Je to režisér, scénář, kolegové herci?

Host (Boleslav Polívka): Řeknu vám, že vo některých věcech vůbec nepochybuju a hraju vod začátku, že mně stačí jenom, když to je. Prostě Chytilová nebo Hřebejk nebo Jakubisko. Navíc s Chytilovou třeba píšeme. Takže u některých tvůrců, rozděluje se to na tvůrce a herce. Přicházejí tvůrci filmu a herci. Tak mně se docela daří a zdá se mně užitečné tu hranici mezi tvůrcemi a hercemi, mezi tvůrcema a hercema, tak jako trošinku rozmazávat tu hranici. Takže u některých je to jako uplně automatický. A potom vono se ty scénáře špatně čtou, protože to je vlastně na cestě z toho, na cestě z toho jako trojrozměrnýho do toho, do toho dvourozměrnýho, že jo, je to plátno. Vono se to někdy těžko dešifruje, co to může být.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tady teď na třicátém osmém Mezinárodním filmovém festivalu soutěží v hlavní soutěži jako jediný český film právě Pupendo. Už jsme o tom mluvili, že má více než tři čtvrtě milionů diváků, takže to je úspěšný divácký film. Je pro vás důležité, jestli třeba získá tu hlavní roli, jestli uspěje na festivalu?

Host (Boleslav Polívka): Já jsem laureát ceny herecké tady na festivalu karlovarskym. To málokdo ví, ale já jsem dostal před čtyřmi, pěti lety, čtyřmi, pěti za Zapomenutý světlo jsem dostal hlavní cenu za mužský herecký výkon. Na to jsem hrdý. Cenu mi rozbil jeden můj kamarád, takže jí vlastně nemám.

Moderátor (Naděžda Hávová): Bylo by to fajn získat nějakou další.

Host (Boleslav Polívka): Jsem laureátem, takže kdybych získal další, už bych si dával pozor, aby mně jí ten hok nerozbil.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže, není to nevýznamné? Přál byste si, aby Pupendo zvítězilo?

Host (Boleslav Polívka): Ono je to vždycky příjemný a není to příjemný jenom pro toho, který je jako oceněn, ale je to příjemný pro všechny ostatní, který na tom filmu nějakým způsobem se podíleli. Třeba ten Hřebejk nebo Jarchovský nebo takoví ti nenápadní kluci.

Moderátor (Naděžda Hávová): Já jsem se včera bavila s jednou svojí kamarádkou a říkaly jsme si, Polívka ten je schopen zahrát jakoukoli roli, má široké herecké spektrum nebo herecký rejstřík. Může zahrát přesvědčivě faráře a stejně tak přesvědčivě zahraje opilce. Jaká je role, kterou byste nevzal za žádnou cenu? Co by vám nesedělo?

Host (Boleslav Polívka): Ještě k tomu, mně se docela líbí, když někdo říká, tak to voni teda napsali pro tebe nebo to sis napsal pro sebe. To se mi docela líbí, že vlastně taková ta identifikace s tou, s tím, s tou rolí nebo s tou úlohou, že dojde k takovýmu souznění vlastně. A já, my jsme o tom mluvili vlastně před tím, než jsme začali tady do éteru, že vlastně každou tu roli beru jako jakousi poctu někomu. A Čížek třeba Musíme si pomáhat to byla pocta mýmu tatínkovi, který lehounce dopadal na nohu a nosil hůlku a vlastně prožil tady tyhle hořký a šílený leta válečný a potom komunistický a to. No a třeba tady zrovna tenhle, tenhle sochař Mára z Pupenda, to zase je pocta tomu Brožovi, kterej už nežije nebo panu Vladimíru Preclíkovi sochaři, který, na kterýho jsem měl štěstí, že jsem se mohl dívat jako kluk, jak voni tam plácají ty, ty nádherný, jak voni tomu říkají panáky, no.

Moderátor (Naděžda Hávová): Mimochodem, když jste se zmínil o tatínkovi, tak to byl právě on, který vás přivedl k divadlu. Vy vzpomínáte na nádhernou vůni líčidel, to jsme si přečetli na vašich internetových stránkách. Jen vzpomenu na líčidla, okamžitě se mi vybaví ve čtyřech letech mě tatínek začal obsazovat. Tak jak to tehdy bylo? První role?

Host (Boleslav Polívka): No bylo to jako, já už jsem o tom mluvil, ale můžu to ve zkratce zopakovat. Voni byli, voni měli, voni měli vážný repertoár vod Čapka až prostě po nějakýho Dostojevskýho a to. Ale potom taky měli klaunskou skupinu Solibroli polivali a mě tam brali jako malýho čtyřletýho klučíka, protože Valíček byl vali. To byl sokol a uměl přemety, takže on tomu dával ten cirkusový šumák. Můj tatínek s panem Srůčkem, s panem Růžkem tomu dávali tu srandu. No a já jsem tomu dával, to čtyřletý nevinný chlapíček jsem tomu dával tu poeziu. Tak já jsem byl takovou velmi důležitou součástí tohodle obrovskýho klaunskýho snažení.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ještě vám pořád ta líčidla tak voní, jako tehdy před těmi skoro padesáti lety?

Host (Boleslav Polívka): Já líčidla skoro jako, no ale voni, voni třeba Burkeho, kterýho hraju třeba já nevim taky vod sedmnácti roků hraju vlastně Burkeho a teď v Činoherním klubu v režii Ladislava Smočka. A já když si lepím jako ty fousy, knírek jo, tak samozřejmě už jsem v sokolovně ve Vizovicích a už jsem zase, už zase hraju za Sokol Vizovice.

Moderátor (Vladimír Kroc): Teď se skoro kryje, pokud se nepletu, natáčení tuším jubilejní třicáté Manéže s vašimi narozeninami. Budete to nějak spojovat?

Host (Boleslav Polívka): No, tak já nemám zrovna ani kulatý, ani půlkulatý výročí, tak budu mít padesát čtyři, takže to je takový pět, čtyři co to je za číslo?

Moderátor (Vladimír Kroc): Ne, já jsem spíš myslel to datum.

Host (Boleslav Polívka): No, budu to, vždycky to vlastně Olšany open, jsou vždycky kolem narozenin vlastně mých. A já jsem rád, poněvadž nemusím celý den oslavovat a oslavim to až po tom, když už všichni to oslavili. Budeme vlastně mít Olšany open ve formě Manéže s cirkusem Jó, jó, jó. A chceme, už jsme to párkrát vyzkoušeli si, že vlastně na naše legrace se docela dobře kříží a mísí s tím cirkusovým pravým takovým echtovým cirkusáctvím. Takže to chceme tak pospojovat, aby to bylo zajímavý nejenom pro nás, ale i pro, pro vostatní. Budu jezdit na hrochovi třeba tam, který se jmenuje Davídek.

Moderátor (Vladimír Kroc): My si v Českém rozhlasu 1 Radiožurnálu povídáme s Bolkem Polívkou naším dnešním hostem pořadu Dva na jednoho, který pro vás vysíláme z hotelu Thermal z Karlových Varů, kde probíhá třicátý osmý ročník Mezinárodního filmového festivalu. Teď si pustíme písničku a potom budeme v rozhovoru pokračovat.

Moderátor (Naděžda Hávová): Český rozhlas 1 Radiožurnál. Naším dnešním hostem je Bolek Polívka. Vysíláme pro vás z hotelu Thermal, z dějiště osmatřicátého Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Být majitelem soukromého divadla asi není jednoduchá věc. My jsme se před písničkou bavili o Olšanech open, které vlastně letos nebudou, protože se vysílá královská Manéž. Ale veřejnost může do Olšan přijet?

Host (Boleslav Polívka): Natáčí se Manéž tam ve stanu.

Moderátor (Naděžda Hávová): Natáčí se. A veřejnost může přijet, není problém.

Host (Boleslav Polívka): No, samozřejmě je pro lidi no.

Moderátor (Vladimír Kroc): A těch akcí tam máte méně v létě, než obvykle. Něco tam se děje, že...

Host (Boleslav Polívka): My tam přistavujeme stáje. No a v podstatě to pořád funguje.

Moderátor (Vladimír Kroc): Když jsme u těch stájí, tak vlastně Karlovy Vary o tom tady teď se tolik nemluví, je to také dostihové město. Byl už jste se podívat na dostizích včera?

Host (Boleslav Polívka): Já jsem byl dvakrát. Já jsem byl předevčírem dokonce jsme měli tam naší cenu. Horák-Polívka to jsou takoví dva, jeden můj kamarád, hlavně teda von, já jsem byl jenom takový přívažek. Já jsem byl v tý saidkáře tam. A my distribuujeme vína dobrá, vína třeba australská nebo vína hodonínská. Takže jsme tam měli i cenu jako, kterou jsme předali se Čmaňou.

Moderátor (Vladimír Kroc): Mě by zajímalo, jestli si chodíte sázet také?

Host (Boleslav Polívka): Já už to teď nechávám vždycky na Marcele, která se vobklopí svejma přítelkyněma a voni tak jako sází.

Moderátor (Vladimír Kroc): A necháváte jí?

Host (Boleslav Polívka): A já, tak samozřejmě mám tady v tom světě koňáckym mám spoustu přátel, takže já vim mnohem líp, kdo vyhraje, než tady tahle partička, jako je Marcela, paní Holoubková. Nebudu všechny jmenovat. Nebo, nebo markýza jedna a tak dál, nebudu je jmenovat. Ale oni maj takový kroužek a já vim přesně nebo víceméně přesně, to se nedá nikdy vědět úplně přesně, kdo vyhraje. A oni vždycky vsadí na jinýho koně a je zajímavý, že vyhrávaj taky.

Moderátor (Naděžda Hávová): Stále Bolek Polívka kraluje valašskému království? Ještě vás nikdo nesesadil?

Host (Boleslav Polívka): No podivejte se, já je to tak. Já jsem Boleslav první dobrotivý na furt, takže to na furt jsem si tam nedal náhodou.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já teď přemejšlim, jak rychle se vrátit ke koním, ale prostě se zeptám, protože ještě jsme nevyčerpali to téma. Vy jste nám tady říkal, že nemáte problém do deseti minut kohokoli naučit vysedávat. To se na to tak cítíte? Jezdíte pravidelně?

Host (Boleslav Polívka): Já jezdim no snažim se tak aspoň třikrát za týden, abych vyjel do lesů. Někdy s přáteli, někdy sám s koněm. A nejradši mám já, kůň a pes. A Marcela říká, tak proč mě někdy nevezmeš na vyjížďku s sebou a já řikám, to by bylo já, dva koně, žena a pes.

Moderátor (Vladimír Kroc): To zní, jako že jste velký romantik?

Host (Boleslav Polívka): No tak vona to je taková forma meditace projížďka nebo procházka. A když je člověk jako blízko ještě nějakýho zvířete, tak to je takový, tak jako meditace s mikroskopem nebo s dalekohledem no, že ty zvířata nám to tak jako votevíraj spoustu takovejch jinejch vobzorů, vo kterých bychom nevěděli, kdyby zvířata nebyli.

Moderátor (Vladimír Kroc): Kudy vedou vaše procházky tady po Karlových Varech? Protože, jak jsem se dozvěděl, do kinosálů to není příliš často.

Host (Boleslav Polívka): Já se vomlouvám všem tvůrcům z Hongkongu a z Portugalska, které jsem, kterejch filmy jsem neviděl, ale já to Karlovy beru jako takový svátek, u kterýho ty filmy nemusí vůbec být vlastně. Ale to možná pan prezident Bartoška, jestli nás poslouchá, tak teď si jako tam ...

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak zase na druhou stranu jste pochválil atmosféru toho festivalu, o tom jste asi mluvil?

Host (Boleslav Polívka): Jo, jo, jo. Ale jinak jako rád se dívám na filmy. Ale prostě tady na to není, tak nějak v těch Karlovejch Varech není čas.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jak se dívá Bolek Polívka na své filmy? Dovedete se na sebe dívat na filmové plátně a nehnout při tom ani brvou? My s Vladimírem, když se slyšíme v rádiu, tak se hrozně stydíme, vyhýbáme se tomu.

Host (Boleslav Polívka): Já to mám podobný. Mám rád filmy, kdy zapomenu, že to hraju já. Když se na to dívám a zapomenu, že to hraju já. A proto mám štěstí, že jsem vobklopený takovýma skvělýma nadanýma kolegama, že se na sebe ani nemusím dívat, že stačí, když se dívám na ně. Když se dívám na Evu Holubovou nebo na Duška nebo na Lišku, tak vůbec tam ani nemusím být.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy znovu budete hrát roli manžela Evy Holubové. Chystá se groteska s Tomášem Vorlem. Co na tom filmu můžete říct? To už vypadá, že skutečně to vaše filmové manželství je skoro legaliziované s Evou Holubovou.

Host (Boleslav Polívka): Ano. No tak já ji mám rád dlouho a vona mě má eště radši. Ale my jsme takový, vona má tak jak se říká u nás štengry, vona mě tak pořád štengruje vlastně. Ona nevěří na spoustu mých výtečných vlastností a naopak přeceňuje a dává a zdůrazňuje moje špatné vlastnosti. A to mě vždycky tak jako provokuje, takže se jí snažim naznačit, že jsem lepší, než vona si myslí. A že jestli bych byl horší, než vona si myslí, že bych byl strašný. Tak my to máme takový.

Moderátor (Naděžda Hávová): Za sebou už máte práci na seriálu Černí baroni. Autorem scénáře je Martin Bezouška. Seriál prý nemá žádnou návaznost na už odvysílaný film Černí baroni.

Host (Boleslav Polívka): No, no voni vzali epizody, který prostě nebyly v tom filmu. A je to tam dobrá parta, protože tam je Töpfer a Kaiser a Nárožný tam hraje. A teď ti mladí, jako Holub a Liška. Tak je to taková krásná partička. A my jsme s Liškou, to vám musim teda prozradit, když jsme v rozhlasu, to éter to snese. My jsme popíjeli, protože jsme mysleli, že už se nebude natáčet. A najednou za mnou přišli a řikaj, Bolku, tak pojď jedem. Já už jsem byl v civilu a řikám, no tak to snad ne. Ne, von to chce dotočit pan režisér. No tak jsme tam šli s tim Liškou a Liška na tom byl podobně jako já. A my jsme nemohli se přestat smát, to byl vopravdu krátký text velmi zapamatovatelný, ale my jsme se nemohli přestat smát. Tak von to, Juraj Herz to přerušil a já jsem nedostal ten den zaplacenej. Nevim, jestli Liška ho dostal zaplacenej, ale já teda ne. Potom příští den přišel a říká, pánové přece nebudeme kvůli takovému drobnému excesu měnit režiséra.

Moderátor (Naděžda Hávová): Mimochodem, kdy Černé barony uvidíme?

Host (Boleslav Polívka): To já nevim. Já myslim, že v zimě.

Moderátor (Naděžda Hávová): Už letos v zimě?

Host (Boleslav Polívka): Jo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Teď jsme tady mluvili s Janem Hřebejkem, to se zase vracím k filmu Pupendo, který už chystá znovu s Petrem Jarchovským film, který se bude jmenovat Horem pádem. Ale překvapivě tam nebudete hrát ani vy, ani Eva Holubová a v podstatě skoro nikdo z té party, která už byla skoro ustálená v tom týmu. Mrzí vás to?

Host (Boleslav Polívka): No, tak já jsem na tiskovce zrovna řikal, že a voni se ptali, proč tam nehraju, když hraju, že jsem tam kmenový. No a Honza Hřebejk řikal, že kdyby tam bylo něco pro mě, že bych tam určitě hrál. A já jsem řikal, viděl jsem už mnoho nepovedených filmů, ve kterých jsem nehrál. Tak jsme si to tak elegantně vysvětlili. No, já musím, že to naopak bude povedený, vtipný. Že to bude první povedený film, ve kterým nehraju.

Moderátor (Naděžda Hávová): Co dělá Bolkovi Polívkovi největší radost?

Host (Boleslav Polívka): Já ti řeknu upřímně, že mám radost ze svých dětí. Potom ještě taková knížka od Ericka Froma, to se jmenuje Umění milovat. Ale nemyslim jako to technický kamasútrovský, ale myslim jako umění milovat a mít vopravdu někoho rád. A vlastně se o něj nějakým způsobem hluboce zajímat. Tak to mně dělá radost todle no. No a ty děti, moje děti a samozřejmě děti mých přátel. Ale teď budu trošku sobecký. Moje děti voni maj tu jiskřičku v sobě a já to takvidím, jak to tak blikotá, že tam lampička je taková věčná a nevyčerpatelná. Tak to mám rád.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jedna z vašich dcer je herečka. Jak je to s devítiletým Vladimírem a s druhou dcerou?

Host (Boleslav Polívka): Von Vladimír, teď se ho ptám a asi má peklo, Vladimírku už sis rozmyslel, co budeš dělat? A von se tak podival tak trošku lehounce, pubertálně tak zvedl ty vočenka modrý a říká, asi herec, co se mnou. To není moc velká poklona pro nás.

Moderátor (Naděžda Hávová): A odsouhlasil byste mu nástup na DAMU nebo na JAMU?

Host (Boleslav Polívka): Já si myslim, že vůbec bych, nemám nějaký právo to vovlivňovat a když tak nenápadně a potichu. A možná v jiné místnosti, než von spí. Ale vim, že je výtvarně nadaný, tak samozřejmě mně by se ve skrytu duše líbilo spíš, kdyby byl sochařem nebo malířem nebo architektem. By se mně to líbilo. No a když by byl hercem, no tak určitě lépe být dobrým hercem, než špatným sochařem.

Moderátor (Vladimír Kroc): My vám děkujeme za rozhovor, že jste přišel tady do našeho rozhlasového studia v hotelu Thermal. Popřejeme, ať se vám líbí i zbytek pobytu v Karlových Varech, i když nemusí to být nutně někde na filmu, byť jsme na filmovém festivalu. To byl Bolek Polívka v našem pořadu Dva na jednoho. A budeme se těšit na tu jubilejní třicátou Manéž. Mějte se hezky. Na shledanou.

Host (Boleslav Polívka): Na shledanou. Díky, díky.

Moderátor (Naděžda Hávová): Hezký poslech dalších pořadů Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu vám všem přejí Vladimír Kroc a Naděžda Hávová.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.