Astronauty čekají při tříleté cestě na Mars smrtelná nebezpečí, nejhorší leukémie z radiace
Plány na návštěvu Marsu dostávají jasnější kontury. Probíhá vývoj raketových motorů. Testům je podrobena i psychická odolnost lidí během dlouhodobého pobytu v uzavřených prostorách a v malém kolektivu. Lékaři zevrubně zkoumají zdravotní rizika spojená nejen s pobytem na rudé planetě, ale také s životem v kosmické lodi letící meziplanetárním prostorem.
Let k Marsu a návrat na Zemi zaberou tři roky. Po tuto dobu bude posádka vystavena nejen stavu beztíže, ale také radiaci. Tu považuje americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA) za jeden z nejvážnějších problémů meziplanetární cesty dlouhé 225 milionů kilometrů.
NASA zadala vědcům z Wake Forest Institute for Regenerative Medicine zakázku na výzkum účinku radiace na kostní dřeň. Vědci se dosud zabývali především dopady krátkodobě působících vysokých dávek záření, jaké hrozí například při haváriích atomových reaktorů nebo při nasazení jaderných zbraní. Nová studie publikovaná v lékařském časopise Leukemia jako první hodnotí dopady dlouhodobé expozice nízkým dávkám, jakým budou lidé čelit za letu mezi Zemí a Marsem.
„Výsledky našeho výzkumu nejsou povzbudivé,“ přiznal vedoucí týmu Christopher Porada. „Zjistili jsme, že kosmické záření zvýší u astronautů riziko propuknutí leukémie a to hned dvěma různými mechanismy.“
Porada se svými spolupracovníky sledoval osudy lidských kmenových buněk kostní dřeně poté, co byly vystaveny jednak částicím, jaké vysílá do vesmíru Slunce, a jednak radiaci odpovídající intenzitou kosmickému záření. Kmenové buňky sice tvoří jen jednu tisícinu z celkového počtu buněk kostní dřeně, ale sehrávají tu klíčovou úlohu, protože dávají vzniknout červeným i bílým krvinkám. Červené krvinky zásobují tkáně kyslíkem a odvádějí z nich oxid uhličitý. Bílé krvinky nás chrání před infekcemi a před nádorovým bujením.
„Radiace, jaká odpovídá podmínkám letu na Mars, má na kmenové buňky kostní dřeně ničivé účinky,“ přibližuje výsledky studie Christopher Porada. „Potlačuje jejich schopnost tvořit nové krvinky a to často o šedesát až osmdesát procent. To by výrazně oslabilo imunitní systém astronautů a vyvolalo by to u nich chudokrevnost.“
Vědce zajímalo, jak by radiací poznamenané buňky fungovaly v živém organismu. Proto transplantovali laboratorním myším ozářené lidské kmenové buňky a zvířata pak sledovali. U mnoha z nich propukla leukémie. Na vině byly defekty genů regulujících buněčné množení. Takto poškozené buňky jsou silně náchylné k nádorovému bujení. Významnou roli však sehrává i oslabení imunitního systému po ozáření. Ve zdravém organismu zlikviduje imunitní obrana drtivou většinu rodících se nádorů. Po ozáření je tento ochranný mechanismus tak oslabený, že se leukémii otevírá volná cesta.