Archivní nahrávky z invaze 21. srpna 1968. Poslechněte si reportáže z období Pražského jara
17. srpen 1968: Ceaușescu vyjadřuje Čechoslovákům podporu, Dubček dostává poslední varování
17. srpna 1968 odletěla z Prahy rumunská delegace, která ujistila československou komunistickou stranu o svém přátelství a podpoře. Rumunský diktátor Nicolae Ceaușescu o pár dní později odmítl do Československa vyslat své vojáky a vojenskou intervenci vojsk Varšavské smlouvy otevřeně odsoudil.
„Dobré jitro, vážení posluchači, zvuk, který slyšíte, prozrazuje, odkud vám tento pozdrav posíláme. Jsme na větrné ploše starého letiště Praze-Ruzyni. Před dvěma dny jsme zde přivítali stranickou a státní delegaci Rumunské socialistické republiky. Za chvíli se s ní rozloučíme.“
Rozloučení s rumunskými hosty
Ráno v sobotu 17. srpna 1968 se na pražském letišti v Ruzyni shromáždila československá veřejnost, aby se rozloučila s rumunskými hosty. Pro ty, kteří nemohli být přímo na místě, zprostředkovávali dění rozhlasoví reportéři Josef Merunka a Karel Tejkal.
„I za tak krátkou dobu jsme měli příležitost poznat, že přátelství socialistického Rumunska v uplynulých měsících tolikrát oceněné trvá.“
Podpora Ceaușescua, ale i Damoklův meč
„Nesmíme si úplně myslet, že třeba ještě 17. srpna nikdo nic netušil. Novináři nebyli hloupí a žili v kontextu dané situace. A měli za sebou už taky tu slavnou větu Františka Kriegela o tom, že Damoklův meč nad námi visí, na jedné z tiskových konferencí,“ vysvětluje dramaturg a znalec rozhlasové historie Tomáš Černý.
Čtěte také
Přesto v té době všichni doufali, že vojenský zásah ze strany Moskvy nepřijde. „Navíc byl tady Nicolae Ceaușescu – rumunský vůdce – který více méně naznačoval Sovětům dejte ruce pryč od Československa a přijel nás podpořit,“ dodává Tomáš Černý.
Ceaușescu před odletem přislíbil Československu přátelství a upevnění vztahů s Rumunskem.
„Zvedneme mikrofon vstříc těm okénkům, abychom naposledy zamávali rumunským hostům. Vyřiďte naše pozdravy a ještě jednou díky. A nejenom za návštěvu.“
Jiné letadlo pro Dubčeka
Ještě na letišti se reportéři rozhodli požádat o rozhovor prvního tajemníka komunistické strany Alexandra Dubčeka přímo v živém vysílání.
Čtěte také
„Čest práci, soudruhu tajemníku, mohl bych vás požádat o pár slov pro přímé vysílání Československého rozhlasu? Nechceme nějaké oficiální prohlášení, o tom už se hovořilo. My se vás chceme zeptat – vy jste zvyklý na velké pracovní tempo, co tomu říkali rumunští hosté? Jak se přizpůsobili?“
„Přizpůsobili se dobře, protože chápou, proč je tak nahuštěný program.“
„A snášeli to vždy s humorem, v dobré náladě?“
„V dobré.“
„Alexander Dubček v podstatě nebyl žádný velký rétor, ale tady fakt koktal. Jenomže člověk si musí uvědomit, že on ve chvíli, kdy ten Karel Tejkal s mikrofonem za ním přišel a začal mu klást logické a věcné otázky nebo i trochu odlehčené, už na něj čekalo jiné letadlo,“ upozorňuje rozhlasový dramaturg Tomáš Černý.
Čtěte také
„Věděl, co se tam dozví a co se stane. Takže jakou náladu Dubček musel mít v tu chvíli... Co se mu muselo dít v hlavě, to si asi nedokáže nikdo z nás představit,“ dodává Tomáš Černý.
„A teď se vás můžu zeptat osobně – jak strávíte sobotu a neděli? Půjdete na fotbal?“
„To ještě nedokážu říct... ta sobota a neděle... je dost taková nahuštěná.“
Poslední varování
Ještě ten samý den se Alexander Dubček sešel s maďarským komunistickým představitelem Jánošem Kádárem. Ten se snažil Dubčeka přesvědčit, aby zvrátil politické reformy v zemi, nebo Moskva zakročí silou. Šlo o poslední varování před vpádem vojsk Varšavské smlouvy do Československa.
V pátečním díle uslyšíte, co se dělo nejen v pražském, ale i krajských studiích rozhlasu během okupace.
Nejnovější zprávy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.