„Všichni funkcionáři se na lidi vykašlali.“ Po zrušení cenzury byl rozhlas čím dál víc kritický, například v pořadu o Želivce

„Probírat se magnetofonovými pásky z okupačního týdne po 21. srpnu je hodně emotivní. Člověk má vztek. Zažívá tak trošku to, co ti lidé tenkrát – zaskočení, šok, to, že je to k neuvěření,“ popisuje i svoje pocity dramaturg a znalec rozhlasové historie Tomáš Černý.

Čtěte také

„Soudruhu, kdo měl zájem na zkreslování naší historie?“ Kritický pořad Písničky s telefonem působil jako zjevení

„Ale když si člověk vezme magnetofonové pásky už z konce 60. let, ale zvláště zhruba z období března až srpna 1968, začne poslouchat, jak moc byl rozhlas kritický, co všechno se smělo říct, tak ne, že by ospravedlnil invazi, ale říká si: Aha! Ono to opravdu bylo hodně intenzivní.“

„Tam kde se jednalo o lidi, myslím, že všichni ti funkcionáři na čelních místech na to kašlali a na ty lidi se úplně vykašlali, nechali je v tom, ať si v tom jsou tak, jak se do toho dostali!“

V červnu 1968 odvysílal Československý rozhlas pořad, ve kterém se řešil osud obce Dolní Kralovice. Ta tehdy stála v cestě výstavbě přehrady Želivka a měla navždy zmizet z mapy.

„A takto reagují lidé přímo z prastarého městečka Dolní Kralovice: ,Tak jsme to tady všechno zadaptovali, chodila jsem do továrny, takže výdělky jsem měla až 1900. To všechno pohltil tenhle domek, všechna moje celoživotní práce. A když jsme to zrychtovali, tak teď z toho můžeme jít.‘“

Lidé, život, doba

Dlouhodobý publicistický pořad Lidé, život, doba se vysílal téměř celá 60. léta. V roce 1968 ale začal čím dál častěji upozorňovat na to, že třeba plánované hospodářství a vlastně celá dosavadní politika země v mnoha ohledech nefunguje.

Čtěte také

Nahrávky, ze kterých zní smutek a tragédie. Reportér Sláva Volný zachytil náladu Čechoslováků

„Bylo to nejdřív opatrné, ale potom, třeba právě v tom červnu 68, kdy šlo o Želivku, byli už ti lidé do mikrofonu velmi ostře vyhranění vůči třeba okresním fukncionářům KSČ. Už to není jenom nějaká věcná kritika, která se trochu drží zpátky, oni do toho s prominutím řežou,“ zdůrazňuje Tomáš Černý.

„Odshora, ať je to Ústřední výbor, ať je to vláda, ať je to kterákoliv instituce, se Kralovicím vyhýbali. Nevidějí člověka, a neviděli člověka.“

Nejen planě kritizovat

Podle rozhlasového dramaturga Tomáše Černého právě pořad o Želivce názorně ukazuje, jakou náladu měli lidé v létě 1968.

„A jak moc si přáli, ne snad jenom planě kritizovat, ale prostě jenom dosáhnout rozumného, logického, smysluplného řešení věcí a existence ve společnosti, která jde po smyslu a ne po propagandistických heslech.“

„A když je potom ten domek za těch 8, 10, 12, 15 až 20 tisíc, co si má ten člověk za něj pořídit?! Tímhle se taky asi žádný z těch vyšších činitelů nezabýval.“

„To všechno jsou věci, na které zatím nikdo z těch, kteří rozhodovali o přehradě a osudu Dolních Kralovic, nebyl zvědav. Byli jsme první, kteří si je vyslechli se zájmem místním obyvatelům bohužel tak málo platným.“

Ve čtvrtečním díle seriálu připomeneme odlet rumunského vůdce Nicolae Ceausesca ze státní návštěvy Československa 17. srpna 1968. Jen pár dnů před invazí vojsk Varšavské smlouvy tehdy reportér Karel Tejkal na letišti mluvil s nejvýraznější tváří demokratizačního procesu a prvním tajemníkem KSČ Alexandrem Dubčekem.