Apolena Rychlíková: Bytová nouze trápí více než desetinu Čechů. Stát i nadále dává od smysluplné politiky bydlení ruce pryč

Čtěte také

Lidé v bytové nouzi se buď o příspěvek požádat stydí, nebo o něm vůbec nevědí, upozorňuje analytik

A celkem čelí jednomu ze tří výše uvedených problémů v oblasti bydlení přibližně půl milionu českých domácností, v nichž žije necelý milion lidí. V ohrožení jsou také mladí lidé, kteří kvůli drahému bydlení zůstávají u rodičů nebo do vyššího věku spolubydlí. Nebo mladé rodiny, pro které je kvůli cenám bydlení náročné postavit se na vlastní nohy.

Krize se nevyhýbá ani lidem s postižením a problémem je i diskriminace, se kterou se setkávají především Romové. Zhruba tak by se dala shrnout hlavní zjištění z nejnovější Zprávy o vyloučení z bydlení, kterou vydala organizace Za bydlení.

Když zmizí stát

Zpráva se věnuje hned několika oblastem, které s bydlením souvisí. Opakuje, že vlastnické bydlení máme v poměru ke mzdám jedno z nejdražších v Evropě (11,4 ročních platů) a že v ohrožení jsou kvůli rostoucím nájmům i nájemníci. Zpráva také přichází s pojmem bytové nouze a definuje ho jako „vyloučení z normálního bydlení“.

Čtěte také

Apolena Rychlíková: Zákon o dostupném bydlení potřebuje Česko jako sůl. Ne však v polovičaté podobě, která nyní vzniká

Pro lepší představu se dá mluvit hlavně o bydlení na ubytovnách, v azylových domech, nevyhovujících bytech obchodníků s chudobou, kde třeba není voda, elektřina nebo se zde nachází příliš mnoho lidí na metry čtvereční – zpráva tento stav definuje jako „přelidněné bydlení“ a vymezuje ho osmi metry čtverečními na osobu. Bytová nouze dle získaných dat nejvíce dopadá na chudé rodiny s dětmi a ovlivňuje celou řadu další věcí.

„Kvalita bydlení významně souvisí s problémy dětí ve škole, v oblasti zdraví a v komunikaci. Bytové problémy jsou například jedním z hlavních důvodů umísťování dětí do náhradní péče. Na ústavní péči pak doplácí nejen veřejný rozpočet, ale především samotné děti umístěné v kojeneckých ústavech či v dětských domovech, a to ohrožením svého zdravého vývoje a životních šancí,“ vysvětluje zpráva.

A samozřejmě je tu řeč i o úplném bezdomovectví. To se dle zprávy týká 11 až 17 tisíc lidí, kteří nemají střechu nad hlavou. Zároveň však výzkumníci varují, že dostat se k přesným číslům je prakticky nemožné.

Další důležitou oblastí jsou nadměrné náklady na bydlení. Podle Evropské unie je každá domácnost vynakládající na bydlení více než 35 až 40 procent latentně ohrožena bezdomovectvím. Jen v takové Praze však rodina s mediánovým příjmem dává na bydlení v nájmu celých 43 procent.

Obecně se nadměrné náklady na bydlení týkají až 350 tisíců domácností, z čehož nejvíce zranitelní bývají osamělí senioři a seniorky nebo opět rodiny s dětmi.

Čtěte také

Petr Holub: Ceny bytů žene vzhůru strach

Přitom příspěvky na bydlení pobírá v Česku jen třetina z těch, kteří by na ně měli mít nárok, a kterým by tento – možná poslední státní institut politiky bydlení – výrazně pomohl. Na vině je především stigmatizace, která se k dávkám váže. Není to tedy tak, že by tyto dávky byly zneužívané, ale naopak – pobírá je málo lidí.

Ačkoliv je krize bydlení jedním z nejpalčivějších témat současnosti, řešení jako by stále nikdo nehledal. Nestačí přitom jen stavět další a další komerční byty, zvlášť když je s bydlením dnes tak často spekulováno. Spíš podobně – jako v západních zemích – přijít s udržitelnou strategií politiky bydlení, která této oblasti života dává přesně takovou důležitost, jakou si zaslouží.

Apolena Rychlíková|foto:Jan Bartoněk, Český rozhlas

I o tom zpráva hovoří a apeluje na přijetí kvalitního zákona o sociálním nebo dostupném bydlení. Koneckonců: za laxní přístup jak v oblasti zdanění nemovitostí, tak v oblasti sociálního bydlení nás dlouhodobě kritizuje OECD. Systémové řešení jednoduše chybí a má to dalekosáhlé dopady.

Přesto se – minimálně ze současné předvolební kampaně – zdá, že na něj politická reprezentace jen tak nenajde odvahu.

Autorka je komentátorka serveru A2larm