„A přece, má drahá, milovaná dceruško, trpěl jsem nevinně.“ Byl Jaroslav Pála kolaborant a zrádce, nebo oběť poválečné vendety?

„Má drahá Aničko,

zítra tomu bude jeden celý rok, kdy jsem byl vytržen ze života zasvěcenému práci, svému dílu, rodině a veřejnosti. Snášel jsem statečně opovržení, nenávist, podezřívání a týrání. Bylo to hrozné, rvalo to tělo, srdce a duši.“

Čtěte také

„Kde jsi, holčičko?” Deníky z Lidic připomínají, že za pomníky jsou skuteční lidé, líčí reportérka

Tak začíná dopis, který napsal Jaroslav Pála své dceři Anně 5. května 1946. V té době už byl rok ve vězení. Jeho dopisy posbíral historik Vojtěch Kyncl z Historického ústavu Akademie věd.

„Ty dopisy jsou velmi emotivní… Jsou plné bolesti z toho, že Pála ani nikdy nedostal rozsudek, podle kterého byl odsouzen, a tomu čtenému rozsudku on prostě nerozuměl,“ popisuje Kyncl. V době jeho zatčení bylo totiž Pálovi téměř 63 let a byl již téměř hluchý.

„A přece, má drahá, milovaná dceruško, trpěl jsem nevinně. Před Bohem, před svým svědomím, před ctí naší zemřelé maminky, Vás svých dětí znovu a znovu zdůrazňuji svou nevinnost. Svůj národ jsem nezradil, na své češství jsem byl vždy hrdý a pyšný.“

Úspěšný průmyslník

Životní příběh pozdějšího úspěšného podnikatele se začal psát 27. září 1882. Narodil se v Přelicích nedaleko Slaného jako mladší ze dvou synů hostinského Václava Pály. V roce 1905 odešel za prací do Hamburku.

„Jaroslav Pála patří mezi nejdůležitější a nejvýznamnější české průmyslníky. Jemu se podařilo po tom, co se jako tovaryš dostal do Německa a vyučil se zde, svojí vlastní pílí získat řadu patentů,“ nastiňuje historik.

Rozhodně se nejednalo o člověka, který by nějakou formou kolaboroval s nacisty.
Vojtěch Kyncl

„Ten člověk byl neskutečně pilný, vrátil se po první světové válce zpět do svého rodiště, do Slaného, kde otevřel fabriku. A během následujících asi 15 let se mu podařilo vytvořit továrnu, která měla přibližně 700 zaměstnanců.“

V roce 1940 byl Pála také dosazen správou za podpory místních obyvatel do funkce starosty. V úřadu působil až do roku 1944. „Rozhodně se nejednalo o člověka – a my jsme o tom také nenašli žádný doklad –, který by nějakou formou kolaboroval s nacisty,“ míní Kyncl.

„A pak již se neuvidíme.“

Když 3. června 1942 otevřel Pála obálku, která byla rozříznutá, vyndal z ní dopis a přečetl si:

„Drahá Aničko, promiň, že Ti píši tak pozdě, a snad mě pochopíš, neb víš, že mám mnoho práce a starostí. Co jsem chtěl udělat, tak jsem udělal. Onoho osudného dnes jsem spal někde na Čabárně. Jsem zdráv. Na shledanou tento týden a pak již se neuvidíme.“

Dopis se mu zdál tak tajemný a podezřelý, že měl obavy z toho, že je to na něj nastrčená provokace, protože s tím měl zkušenost řadu měsíců před tím.“

Čtěte také

Příběh Lidic. Připomeňte si s Radiožurnálem tragické události, ke kterým došlo přesně před 80 lety

Pála se tedy rozhodl tento dopis předat na české četnictvo. „Ne německé četnictvo, ne gestapo, ne SD – tedy bezpečnostní službu, ale české četníky. Jeho zájmem bylo, aby ten dopis byl zaevidován nebo vůbec to, že to oznámil, bylo zaevidováno, a tím pádem byl z hlediska úředního z obliga.“

Gestapo, kterému četníci dopis předali, zahájilo okamžitě vyšetřování a ten samý den v podvečer zatklo dělnici Annu Maruščákovou. Při jejím výslechu vyšlo najevo, že vzkaz napsal jistý Václav Říha – ženatý mladý muž si hrál na odbojáře, aby mohl ukončit vztah s Maruščákovou. Dopis, který nacisté zneužili k vypálení Lidic, se po válce stal osudným i Jaroslavu Pálovi.

Odsouzen na doživotí

„Už 6. května 1945 byl Pála zatčen. Prakticky okamžitě byla celá jeho továrna znárodněna. Přestože ještě vůbec nebyly Benešovy dekrety, tak Národní výbor vedený komunisty celou tuhle fabriku převzal a ještě upozorňoval vyšetřující orgány SNB na to, že návrat Pály je samozřejmě zcela nežádoucí.“

Řekl, že naopak tento člověk vzhledem k jeho buržoaznímu původu musí v tom vězení zůstat až do samotného konce.
Vojtěch Kyncl

Přestože byl Jaroslav Pála označen za hlavního viníka lidické tragédie, obvinění důrazně odmítal a až do procesu na přelomu dubna a května 1947 zůstával optimistický – jak vyplývá z jeho korespondence s rodinou.

„Pála byl držen ve vězení řadu měsíců, než byl znovu vyslechnut. Prakticky celou dobu byl šikanován, pravidelně bit.“

Čtěte také

Lidice v zemi ovládané režimem, který symboly zneužíval k obrazu svému

Jaroslav Pála zemřel ve vězení v roce 1963. Byl už ve velice zuboženém stavu. Pár měsíců před jeho smrtí doporučil vězeňský lékař ve svém posudku, aby byl Pálovi odpuštěn zbytek trestu a byl propuštěn domů. Tomu ale zabránil ředitel Ilavské věznice.

„Řekl, že naopak tento člověk vzhledem k jeho buržoaznímu původu musí v tom vězení zůstat až do samotného konce,“ dodává historik.

Dopisy, které Jaroslav Pála napsal z vězení dceři a synovi, zveřejní historik Vojtěch Kyncl v chystané vědecké publikaci. Poslechněte si celý pořad v audiozáznamu. Připravila Lucie Korcová.