20. výročí jednání, které vyústili ve změnu režimu v Polsku

Dobový filmový týdeník začíná záběry z montáže nejslavnějšího stolu v Polsku - toho, za nímž se vedla jednání, která si plně zaslouží název "historická". Nejsou tu rovní a rovnější. K jednomu stolu usedli představitelé vlády i opozice. Až dosud se znali pouze z novin, ve kterých vystupovali v různých rolích. Za chvíli budou společně na obrazovkách Evropy i světa.

"Ke stolu jsme přišli z vězení a zpod obušků milicionářů. Máme v živé paměti ty, kteří prolili krev za Solidaritu. Naše země je zruinovaná a pracující žijí těžko. Bez Solidarity nebude svoboda. To je pravda, s níž jsme přišli ke kulatému stolu." Tato slova pak vůdce Solidarity Lech Walesa během devíti týdnů pronesl ještě mnohokrát. Legalizace odborového hnutí byla klíčovým požadavkem opozice.

"To se odehrávalo ve velkém sále. Unavení jsme spali na polystyrénových deskách a moji kolegové připravovali taktiku jednání. Já jsem se co půlhodiny zvedal ruku a připomínal jsem jim základní požadavek: bez Solidarity není svoboda, pak jsem se převalil na druhý bok a spal dál. Žádné taktizování nemělo smysl, protože bezpečnost nás odposlouchávala," popsal atmosféru jednání Lech Walesa v televizi TVN24.

Rozhovorů se účastnilo za vládu i opozici celkem 452 vyjednavačů. Vládní tým, vedený ministrem vnitra generálem Kiszczakem, zpovzdálí řídil jiný generál - Wojciech Jaruzelski, který k tomu Českému rozhlasu řekl: "Výsledky kulatého stolu hodnotím velmi dobře. Ovšem to, co se dělo potom, ne zcela odpovídá našim záměrům. Ale to už je jiná věc. Nejdůležitější byl závěr jednání. Je to jako s vaším Zátopkem. Není důležitý start, ale závěr. Samozřejmě, že to bylo velmi obtížné a nejtěžší bylo překonat rozdílné názory jak mezi tehdejší opozicí, tak v našem táboře. Zdaleka ne všichni chtěli s opozicí jednat."

V dalším rozhovoru pak generál Jaruzelski překvapivě pozitivně hodnotil vývoj po roce 1989: "Líbí se mi, že Polsko je demokratické, i když to možná z mých úst zní divně. Jsem velmi rád, že se Polsko stalo členem evropského společenství, že jsme uskutečnili užitečné společenské změny. To ale neznamená, že jsme ze země absolutního zla přešli do země všeobecného štěstí. Je to skutečně lepší Polsko, i když ne všichni budou spokojení. Jsme ale o krok dál v civilizačním pokroku."

Tato slova iniciátora výjimečného stavu Wojciecha Jaruzelského překvapila jednoho z hlavních aktérů kulatého stolu. Největší tíhu jednání totiž neklidný Walesa svěřil Tadeuszi Mazowieckému. "Jsem velmi rád, že Jaruzelski tak mluví. Už tehdy pochopil potřebu reforem a když jsem se na podzim 1989 stal premiérem, neházel mi klacky pod nohy. Byl vůči mně loajální, rozuměl, že tehdejší systém byl zcela nefunkční. Myslím si, že dnes mluví upřímně," říká Tadeusz Mazowiecký.

Polský komunistický režim projevil ochotu, která neměla v jiných zemích východního bloku obdobu, potvrdil mi další významný účastník jednání u kulatého stolu za opozici - Jan Lityński: "Komunisté sami dospěli k závěru, že socialismus už skončil. Ani za výjimečného stavu režimu nešlo o naši fyzickou likvidaci. Byli jsme v pracovních táborech nebo ve vězení, ale už se nevraždilo. Výjimečný stav ukázal, že se nedá vládnout jen bajonety a že společnost musí mít možnost promluvit. Proto souhlasili s kulatým stolem."

Historik Andrzej Garlicki, který se tímto tématem zabývá dlouhodobě, chce poukázat na další důležitý rozměr této výjimečné události: "Polsko bylo první zemí, v níž byly vytvořeny základy pro nenásilnou změnu společenského řádu. Nebyla to jen prostá výměna mocenských elit, ale změna celého systému. A ta se obyčejně děje formou revoluce. K té u nás nedošlo. Nejenže nebyla prolita ani kapka krve, ale nebylo rozbito ani jediné okno. A to je největší úspěch kulatého stolu."

Jeho důsledkem pak byly červnové volby a na podzim vznik vlády prvního nekomunistického premiéra Tadeusze Mazowieckého. K plné demokracii zbýval ještě kousek cesty, ale změny už byly nevratné.