13. listopad - Mezinárodní den nevidomých
Každou minutu oslepne na světě až 10 lidí, z toho 9 dospělých a jedno dítě. Vyplývá to ze statistik Světové zdravotnické organizace. Přitom většina takto postižených by mohla alespoň částečně vidět, kdyby byla včas léčena. Už v roce 1946 byl 13 listopad vyhlášen Mezinárodním dnem nevidomých.
V České republice žije kolem jednoho procenta zrakově postižených lidí, tedy slepých a slabozrakých, říká doktor Josef Cerha, ředitel obecně prospěšné společnostiTYFLO servis, která takto postiženým pomáhá.
Cerha: V naší republice má vážné problémy s viděním asi 100 tisíc lidí. Zcela nevidomých je 10 až 20 tisíc. Není snadné říci, kdo je a není nevidomý.
Na celém světě je podle údajů WHO asi 45 miliónů nevidomých. V průmyslově vyspělých zemích jsou příčiny slepoty jiné než v zemích rozvojových.
Cerha: U nás je to například takzvaná senilní makulární degenerace čili vážné onemocnění sítnice. Ve stáří si své procento vezme i diabetická retinopatie, což je onemocnění související s cukrovkou, něco má na svědomí zelený zákal. Menší počet je z následků po operaci, po úrazech.
V zemích třetího světa jsou mezi slepými hlavně ti lidé, kteří by na jiném místě zeměkoule měli šanci na vyléčení.
Cerha: Smutné je, že jedno z prvních míst tam zaujímá oslepnutí v důsledku šedého zákalu a to v naších podmínkách velice snadno a úspěšně zvládáme. Pak se jedná o trachom - vážný zánět spojivek nebo takzvanou říční slepotu.
Stejně jako ve světě, tak i v České republice počet slepých stále mírně roste. Mezi postiženými přibývá těch, kteří se narodili zdraví a o svůj zrak přišli během života.
Cerha: Často se setkáváme s lidmi, kteří se nesmíří s poškozením zraku a stále čekají na jakýsi zázrak nebo metodu, která jim zrak zlepší a vrátí. Naděje tady je stále, nicméně hodně z nich by měla čas naučit se nové postupy, mluvíme o možnosti rehabilitace, získání kompenzačních pomůcek ať už hodinek, pomůcek do kuchyně, například takzvaná hladinka, která zabrání přelití. Pomůcky elektronické, počítače je naučí zvládat běžné životní úkony, třeba jinak a pomaleji, ale na srovnatelné úrovni s vidícím člověkem.
