Průmyslová výroba nanovláken umožňuje růst nových tkání i čištění prasečí kejdy

Zařízení se podařilo zkonstruovat týmu profesora Oldřicha Jirsáka v roce 2003, a to za poměrně krátkou dobu. „Byl to úsek nějakých dvou až tří měsíců,“ vzpomíná Jirsák, podle kterého hraje roli při hledání nových cest ve vědě hlavně náhoda a dlouhodobý tah na branku.

Jestliže se snažíte dělat nějaké nové věci, tak se vám jich 90 % nepodaří a jen 10 % ano.
Oldřich Jirsák

Nanovlákna nacházejí své využití ve stavebnictví, strojírenství i medicíně. „Dokážeme udělat materiály a z nich útvary, na kterých se velmi dobře daří živočišným buňkám – ony na těch materiálech rády rostou, a proto je možné z nich vytvořit takzvaná lešení, osadit je buňkami konkrétního pacienta a vypěstovat tkáň. Ta se potom může umístit do těla,“ vysvětluje výzkumník.

Oldřich Jirsák: Výzkum je souhra náhody a dlouholetého tahu na branku

Mezi zlaté momenty české vědy patří sestavení stroje k průmyslové výrobě nanovláken. I proto byl úterním hostem Oldřich Jirsák z Technické univerzity v Liberci, který spolu se svým týmem tento přístroj vymyslel a sestavil.

Není to ale jen sterilní prostředí zdravotnictví, kde mají nanovlákna uplatnění. Michael Carvan, jednatel technologického výzkumného institutu, popisuje upotřebení filtru z nanovláken při čištění odpadů z vepřína.

„Cíl je, abychom na takovémto nejhorším možném případu (alespoň z našeho pohledu) ukázali, že čištění odpadních vod po biologické aktivaci je reálné. A není to vůbec žádný problém,“ říká. Dodává ale, že velkou roli hraje v tomto směru psychologie. „Pro nás je teď důležité, aby veřejnost pochopila, že je to jen o tom, jak to lidský mozek přijme a chápe.“