Zopakujme nejen radikálům některé známé pravdy

9. prosinec 2009
Milan Slezák

Francouzský prezident Nicolas Sarkozy se vrátil k nedávnému švýcarskému referendu, které zakázalo výstavbu nových minaretů. Sarkozyho ministr zahraničí Bernard Kouchner sice usoudil, že se tím potlačuje náboženská svoboda, ale prezident má jiný názor a ten, jako první z vrcholných evropských státníků, nyní detailně rozvedl. Udělal to v článku pro dnešní vydání prestižního listu Le Monde.

Už deset dní víme, že Švýcaři řekli minaretům Stop. Téma se tudíž zdá být mrtvé. Proč se tedy k němu vrací francouzský prezident? A proč se jeho článkem zabývat, když neobsahuje žádné převratné objevy?

Nejprve k Sarkozyho motivům. Země má před regionálními volbami a Sarkozy by nerad přišel o hlasy voličů, kterým se může zdát, že jeho vláda zanedbává národní kořeny a hodnoty.

V únoru se bude v Paříži na velké konferenci debatovat o národní identitě a jen velmi málo řečníků bude asi plně souhlasit s Ericem Cantonou, francouzským fotbalistou španělsko-italského původu, který řekl, že být Francouzem přece znamená být revolucionářem.

Mnoho Francouzů naopak soudí, že být Francouzem, lépe řečeno Francouzkou, znamená nezahalovat si tvář.Takzvaná burka, kterou generální tajemník vládního hnutí UPM Xavier Bertrand označil za "vězení", to má nahnuté. Příští měsíc bude parlament rozhodovat, zda ji nezakáže.

A je jasné, kvůli komu se celá debata vede. Nevadilo by šest milionů muslimů a dva a půl tisíce mešit a muslimských modliteben (přičemž, pro zajímavost, minarety se může pyšnit čtyřiašedesát francouzských mešit). Vadí radikálové, kteří odmítají uznávat svobodu všech ostatních, ale velice se diví, když mají být jakkoli omezováni oni sami.

Chtějí burku, chtějí ženskou obřízku, chtějí stavět právo šaría nad právo společnosti, do níž oni či jejich předci přišli jako hosté. Postrádají respekt k náboženství těch druhých a k jejich tradicím.

Sarkozy to v Le Mondu kritizuje a dělá dobře. Tady, a nikoli v minaretech je skutečný problém, který se nerýsuje jen před Francií či Švýcarskem, ale i před zbytkem Evropy. Právě proto neškodí udělat občas to, co teď Sarkozy: zopakovat jisté známé pravdy, které Evropa, vzhledem ke své ohleduplnosti a snášenlivosti, řekla nahlas až příliš pozdě.