Životní jízda ve stínu trabanta. Posledního wartburga vyrobili před 25 lety
Je tomu 25 let, co sjel z výrobní linky v německém Eisenachu úplně poslední wartburg. Prostorné auto z východního Německa nikdy nedosáhlo slávy svého věčného konkurenta - trabanta. Ani u nás. Čechů, kteří si takzvané „warťasy“ oblíbili, je ale stále dost. Někteří dokonce předělali své garáže na specializované opravárny, aby ostatním pomohli zachovat wartburgy i pro další generace.
Nevšimnout si cedule visící nad plotem řadového rodinného domku na okraji Prahy, snadno byste dílnu Jiřího Kubíčka přehlédli.
Obyčejná garáž ovšem ukrývá opravárnu charismatických východoněmeckých vozů, které svůj název dostaly podle hradu Wartburg tyčícího se nad durynským městem Eisenach.
Wartburgům přišel pan Kubíček na chuť, když s nimi ještě za hluboké totality taxikařil. Věnuje se jim už skoro 40 let, sám dva vlastní a opravování jako práci vnímá jen napůl. Je to hlavně radost.
„Wartburgy stále existují, lidé je mají pro zábavu, jezdí s nimi na srazy, někdo na Sázavu na chatu a podobně,“ říká o stovkách českých řidičů, kteří navštěvují veteránské srazy a ukazují svá auta na výstavách. Rok od roku jich ale ubývá a na běžné popojíždění wartburgy z garáží ani netahají.
„Je to auto, které už není na normální ježdění v provozu, abych s ním jel někam k moři do Chorvatska,“ přitakává pan Kubíček. „I když jsem byl několikrát, i s přívěsem. Na Orebići, v Aténách, ve Španělsku. Všechno s wartburgem,“ vzpomíná.
Wartburgů se vyrobilo skoro 1,4 milionu kusů. V roce 1956 sjel z montážní linky typ 311, elegán s oblými rysy, dodnes ceněný sběrateli po celém světě. Následoval typ 312 a v roce 1966 model 353, který se vyznačoval ostrými hranami a krabicovitým tvarem. K poslední modernizaci došlo v roce 1988, kdy wartburg pod kapotu dostal čtyřtaktní motor VW o objemu 1,3 litru. V Eisenachu se dnes vyrábí vozy Opel.
Garáž pana Kubíčka je od země ke stropu plná náhradních dílů a na stěnách visí spousta fotek jeho wartburgů. Chodí sem za ním i pan Jiří.
„Naši si za život koupili dvě nová auta – spartaka a ‚warťase‘. Je to rok 1978 a je to prostorné, spolehlivé, jednoduché auto. Jediná nevýhoda je bohužel motor. Hodně žere a kouří,“ popisuje typickou vlastnost také pro další východoněmecké auto – trabanta.
Když se na konkurenta z duroplastu zeptáte majitelů wartburgů, neuznale odvrátí pohled. „Vždycky si hráli na svém písečku,“ říká Kubíček.
Přestože měly wartburgy téměř po celou výrobu pod kapotou vodou chlazený dvoutakt s dvojnásobným výkonem až 50 koní, nikdy nedosáhly na slávu svých kolegů ze Cvikova. Útěchou jim mohlo být, že už tři týdny poté, co se rozloučil wartburg, skončila i výroba trabantů.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
