Žena, o které se nemluví: tlumočnice
Podíl na tom, že z Československa odešla sovětská vojska, má svým způsobem i jedna žena, o které se v této souvislosti nemluví. Tlumočnice a nyní redaktorka Českého rozhlasu Jana Klusáková totiž zprostředkovala dohodu o konečném termínu odsunu okupantů, uzavřenou mezi tehdejším československým prezidentem Václavem Havlem a předsedou Nejvyššího sovětu SSSR Michaelem Gorbačovem.
„Zkraje roku devadesát jsem byla v Moskvě, bydlela jsem v hotelu Pekin, a náhle zazvonil telefon a ozvalo se: Tady Pražský hrad. Pan prezident vás prosí, abyste s ním jela do Moskvy,“ vzpomíná překladatelka Jana Klusáková na moment, kdy ji z Pražského hradu oslovili, aby se stala tlumočnicí Václava Havla na jednání s Michailem Gorbačovem.
S českým dramatikem Václavem Havlem se poznala v osmdesátých letech, kdy měla pro moskevské divadlo MCHAT přeložit soudobou českou hru. „S Václavem Havlem jsem se seznámila přes prostředníky. Nebylo to tak úplně jednoduché. Sešli jsme se v tajném bytě a on doporučil hru Asanace.“
Zatímco hra se nakonec v Moskvě nehrála, druhá spolupráce vyšla. S Gorbačovem měl Havel původně jednat jen tři čtvrtě hodiny, vše se protáhlo na hodinu a půl. „Gorbačov nejdřív neměl Václava Havla rád, protože mu řekli, že je to milionářský synek a že ,uchvatitel moci‘ je tady dramatik, a žádný politik. A najednou proti němu seděl sympatický člověk. Pak už ho měl rád.“
Hlavním tématem návštěvy byl odsun vojsk z Československa, připomíná Jana Klusáková: „Václav Havel řekl, že by byl rád, kdyby ta vojska mohla odejít do roka ode dne jejich moskevského setkání. A Michail Gorbačov mu vysvětloval, že to bohužel nejde, protože on tu spoustu lidí nemá kam dát. Nemá pro ně byty, nemá pro ně práci. Ale pak se to dohodlo a i to datum se potom dodrželo.“
Jednání mezi hlavami obou států oficiálně probíhalo mezi čtyřma očima za přítomnosti překladatelky. Ve skutečnosti ale bylo za kremelskými zdmi posluchačů daleko víc: „U pana Gorbačova se nekouří. V té době byl ale ještě Václav Havel vášnivý kuřák. Asi po čtvrthodině, dvaceti minutách se Havel začal plácat po kapse a hledat cigarety. A já jsem si řekla, že nenechám svého prezidenta aby se trápil, a zeptala jsem se Michaila Gorbačova, jestli si pan prezident může zapálit. A on řekl, kaněšno – samozřejmě! Vtom se otevřely dveře a někdo přinesl popelník.“
Jana Klusáková vzpomíná, že pod vlivem tak silného zážitku ani celou noc nespala: „Když byl všemu konec, Gorbačov přišel i ke mně, podal mi ruku a řekl, spasibo za charošuju rabotu – děkuji za dobrou práci. Já jsem řekla, i vam tóže, vám taky. A on pronesl: ,Netradiční prezident, netradiční tlumočník.‘“ Smlouvu o odchodu vojsk pak také v Moskvě podepsali tehdejší ministři zahraničí obou zemí Jiří Dienstbier a Eduard Ševardnadze.
