Zakázala jsem si stýskání, vzpomíná Soňa Červená na emigraci. Do kin vstupuje dokument o jejím životě
Každému jevišti, na kterém kdy stála, dala všechno. A jinak by to prý ani nešlo. „Musím pracovat na sto třicet procent,“ říká v rozhovoru s Lucií Výbornou operní diva Soňa Červená. „Přesto jsem o sobě vždy pochybovala, ale byly to právě pochyby, které mě dostaly tam, kde jsem.“
Zažila tatínkův kabaret Červená sedma, válku i stavbu berlínské zdi, kterou v roce 1962 prošla bez osobních věcí a na poslední chvíli. Na rozhodnutí o tom, zda emigrovat, přitom měla jen pár hodin. Východní blok nakonec opustila pouze se psem a knihou Chrám a tvrz.
„Nesměla jsem si vzít nic jiného, abych nebyla nápadná. A proč zrovna kniha Chrám a tvrz? Je pro mě je oltářem češtiny, a přestože jsem třicet let česky nekomunikovala, vždy pro mě byl český jazyk velmi důležitý. V emigraci jsem překládala, psala jsem česky deník. Chtěla jsem češtinu vzývat,“ vzpomíná.
Snímek Červená je plný silných okamžiků
Její život vydá na román. Nebo minimálně na dokumentární film. Všimla si toho i dokumentaristka Olga Sommerová a se Soňou Červenou, jednou z nejslavnějších českých operních div, takový dokument natočila - jmenuje se Červená a do kin vstupuje ve čtvrtek 7. září.
Snímek je plný velice silných okamžiků. Kupříkladu v jednu chvíli se v něm Soňa Červená sebere a odjede navštívit ponurý Ravensbrück, místo, kde byla za války vězněná její maminka.
„Bylo to pro mě velmi zásadní. S matkou jsem neměla vždy nejlepší vztah. Ale když jsem tam stanula a viděla dnes už pobořené domy, v duchu jsem se jí omluvila.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
