Za Řecko mohou zaplatit i Češi

Je to přece právě naopak: Řecko nebude platit za ně, to ony budou platit za Řecko. Za to, že si Řekové žili nad poměry, že všechny dřívější pokusy o podstatnější reformy utopili v podobných kraválech, jako je ten nynější. Sto padesát miliard eur, takový bude zřejmě účet za řeckou rozmařilost a nesolidnost.

Může se někdo kromě zpovykaných řeckých demonstrantů divit, že se účast na zaplacení žádá i po Řecku? Jsou na to Řekové připraveni?

Teoreticky ano. Teď jsou sice v této zemi nejvíce slyšet demonstranti a výtržníci, ale většina národa podle dostupných zpráv ví, že uskrovnění bude nutné. Že do důchodu se bude muset později, ne už před šedesátkou, že příplatky za přenášení šanonů z jednoho do druhého patra skončí, že v důsledku zvýšení spotřebních daní stoupnou ceny. Jenže i tito rozumní lidé budou podrobeni těžké zkoušce, až se ty očekávané změny promítnou do jejich vlastního života. Co pak rozumní Řekové udělají? Vyjdou také do ulic?

A co udělá řecká vláda? Jak obstojí? Jejím hlavním úkolem není pacifikace demonstrantů, ale razantní přeměna řecké ekonomiky. Úloha nesrovnatelně těžší, protože mimo jiné obnáší úpornou štvanici na řecký národní sport – vyhýbání se placení daní.

Komu je v Česku líto potíží, jaké si národ, který dal světu demokracii, v nadcházejících letech prožije, nechť si srovnává českou a řeckou pracovní výkonnost s výhodami, jakých nyní Řekové požívají, včetně čtrnáctých důchodů. Anebo jinak: čím méně budou platit Řekové, tím více zaplatí ostatní. A není vůbec vyloučeno, že i Češi.